Než přišli oni (povídka)
"Když jsme si chodívali před školu nakoupit kokain od školníka, naši tátové se o nás nebáli, věděli, že se do čtrnácti dnů vrátíme domů," pokračoval a usmíval se při té vzpomínce.
"Ale teď...", vzdychl Sam smutně ke svému vnukovi, "vidíš sám Luku, i podmáslí jsem se naučil pít, takový svinstvo, táta mě před ním vždycky varoval, říkal: 'Same, ty víš, že nejsem svatej a nikdy jsem nebyl. Ale jedno ti řeknu, nikdy nevěř chlápkům, co pijou mlíko nebo podmáslí. A ty sám se mu vyhýbej, protože je to nápoj ďábla.' Ale já jsem jinak nemohl, musel jsem začít pít, abych zapomněl.
Všechno se změnilo, když sem poprvé přijeli Broučci. Přitáhli ze západního pobřeží, hledali si nový teritorium. Bylo děsivý sledovat, jak si omotali šerifa kolem prstu. Stačilo pár stránek Anny Kareniny a šerif se sesypal. Broučci si ve městě otevřeli mléčný bar a začali pořádat děsivý pijatiky. Potom jezdili po ulicích a vyhlíželi kořist. Sakra, hochu, byly to těžký časy.
Jeffa tenkrát obklíčili jako lišku a jejich šéf, co si nechal říkat Tykadlo, ho před očima jeho ženy a malé dcery...", Sam se odmlčel při té hrozné vzpomínce a na okamžik se mu zatočila hlava, teprve po chvíli byl schopen dokončit: "...usvědčil ho z neznalosti německé klasicistní poezie, ano chlapče, to mu udělali....", Sam neovládl svůj hlas a rozvzlykal se.
Pak opět nabyl kontrolu a pokračoval ve vyprávění: "Sid je tenkrát potkal na rohu třicáté páté, a oni jen tak z dlouhé chvíle mu za bílého dne řekli, že je nedovzdělaný estét. Už nikdy to potom nebyl ten starý Sid, jak jsem ho znal, říkám ti, a to všechno ti Broučci."
"Měl jsem to tady rád, moc rád. My, kluci z ulice jsme uměli držet při sobě. Žádnou legraci jsme nikdy nezkazili. Tim byl můj nejlepší kamarád, vzpomínám jako by to bylo včera, jak na svém Harleyi projel školou skrz naskrz, i když skleněný vrata byly zavřený na obou koncích. Zabil tehdá při té jízdě dvě učitelky, kuchařku a osmnáct dětí, jó Tim...
Ještě teď se musím smát, když si vzpomenu, jak mu Margie přerazila o hlavu baseballovou pálku, až mu jedno ucho odlítlo přes ulici a plesklo reverendovi do sáčku s popcornem. Kdepak, Tim nikdy žádnou legraci nezkazil.
A co ti mám povídat, byl tu ještě Roger, to ti byl úplný blázen do vypalování. Nejradši vypaloval suchou trávu a baptistické kostely, ale ty jen v sudé týdny mezi dubnem a červencem. Luku, chlapče, tohle město žilo! Za pár centů jsi dostal od zmrzlináře plný kornout vermutu a lovecký nůž s policejním záznamem, na pouti jsme svým děvčatům pokaždé vystřelili oko, vždycky jiné, to dá rozum a jak jsme se těšívali do biografu na slashery... to když se diváci začali navzájem zabíjet..., než si ho Roger jednou koncem května spletl s baptistickým kostelem.
My tady nejsme zvyklí na taková zvířata, neumíme se tomu bránit. Ten gang Broučků nemá s nikým slitování. Jsou u nich nejhorší vyvrhelové, nejhorší sebranka z celých Států. Říká se, že když někoho přijímají za člena, musí odcitovat zpaměti Schillera dle vlastního výběru a dokázat správnost parciální derivace. A to je teprve začátek. Jako hodnosti užívají chemické názvy a jejich šéf, Tykadlo, má rank diisopropylbenzenmonohydroperoxid. Chce-li někdo od Broučků odejít, draze za to zaplatí. Znám případy, kdy bývalým členům psali na dveře výhružné citáty antických klasiků a ti nehorší z Broučků je dokonce úmyslně psali s pravopisnými chybami! Ano, Luku, s chybami!
Ale přesto, Luku, mám sen! Že jednou tohle město bude zase jako dřív. Že zase budou létat vzduchem chcíplé kočky a ze sklepů mizet bicykly. Že půjdu naší ulicí beze strachu z přednášky o Botticellim a florentské škole renesanční malby, že ráno nenajdu před svým domem Bachovy Braniborské koncerty, ó Luku, ten sen je tak krásný, tak živý. Ale ty, chlapče, ty se toho možná dožiješ.
A ber to jako dobrou radu od starého otce tvého otce, nikdy, opakuju, nikdy nezačni pít podmáslí, je to cesta do pekel. Zůstaň u své brandy, Luku, i když se ti budou smát, ale kdo se nejvíc směje, nejhůř skončí. Z mléčnýho baru ještě nikdo zdravý neodešel a já viděl hodně kluků, kteří si mysleli, že jim trochu jogurtu nemůže uškodit. Leží za městem, Luku a jestli tam nechceš skončit i ty, drž se lihu, i když už je ti osm let."
Starý Sam domluvil a nad městem se za vzdáleného vytí kojotů a Renée Flemingové pomalu snášela noc.
Jaroslav Kuthan
Průšovo neštěstí
Ale jo, něco se stalo, to se pozná. Ukázal jsem na Vaněru véčko a k tomu jsem přidal povinné: "Dvě!" Jenže Průša, sedící naproti mně, řekl: "Já si dneska nedám."
Jaroslav Kuthan
Rodiče a děti, bití a nebití
Bít či nebít? A to je právě to, oč se mi hlava rozbíjí. Jak si věc vlastně stojí, když jde o vztah rodič - dítě a bití nebití? Třeba mi někdo rozsvítí.
Jaroslav Kuthan
Ráje
A Vyšší moc odstřihla poslední dílek z metru, který odměřoval dobu od vyhnání Adama a Evy. "Každému jeho ráj," pravila a odložila nůžky do božského šuplíku.
Jaroslav Kuthan
Značkování
Průšova žena kmitala od rána v kuchyni, ale Průšovi se to tak jako tak nezdálo. Měl dojem, že si až moc často dává pauzy.
Jaroslav Kuthan
Jsem hrdý
Promiňte mi, že užívám tak vzletných slov, ale skutečně se mi srdce dme pýchou, když spatřuji veškeré projevy osobní statečnosti mých spoluobčanů.
Jaroslav Kuthan
Manželské drama
Nebyl jsem u toho schválně, ani jsem schválně neposlouchal, taky ty moje dojmy nebyly vůbec úmyslné. Jenže Průša odpovídal své ženě na její hlasitá obvinění a nešlo utéct.
Jaroslav Kuthan
Čtení apokryfů
A byl pláč a nářek, a bylo velké soužení po Zemi, kdy matky si rvaly vlasy a otcové zamlkle hleděli do dálky, oči jejich se leskly, tváře zbrázděné zármutkem.
Jaroslav Kuthan
Nekonečno orgasmů
A to nepřeháním, mé orgasmy se blíží nekonečnu a já sama jsem teď ležatá osmička. Ležím a shora na mě buší zadnicí Tim nebo Mike, teď nevím...
Jaroslav Kuthan
Lovím na Tinderu
Nedaří se to. Nemůžu přijít na to proč, ale nedaří se to. Už ani nevím, kolikátým rokem lovím na Tinderu, je to moje noční můra, je ve mně zaháčkovaný, nepustí mne. Kdybych věděla, kde dělám chybu, kdybych...
Jaroslav Kuthan
Svatý Vintíř a šumavské buchty
Že prý svatý Vintíř, patron Šumavy, patří minulosti, kamsi do dob sklářů a vorařů, houby! Jako před staletími, i teď dbá o šumavské kopce, aby se v nich neděly nepravosti. Jeho metody jsou mnohdy drsné, ale vedené dobrým oumyslem.
Jaroslav Kuthan
Varování pro řidiče
Nuceně zde zastoupím dopravní zpravodajství a podávám varování před doslova apokalypsou v Českých Budějovicích, konkrétně z ulice Branišovská, přímo u jihočeské univerzity.
Jaroslav Kuthan
Úlomek z Průšova života
A řeknu vám, že největší energii spotřebuju na to, abych Průšovi uvěřil, že to s tím svým velikášstvím myslí vážně.
Jaroslav Kuthan
Vždyť o mně nic nevíte!
Ani mne tak nepobouřila zpráva v našem místním občasníku, že Průša na autobusáku osahával osmdesátiletou ženu, bývalou prostitutku, která se tím podle plátku dnes už neživí, jako dodatek, že prý z přihlížejících nikdo nezasáhl.
Jaroslav Kuthan
Jeden hotel na Šumavě (povídka)
Nedaleko Horské Kvildy je malý hotel a před ním už čtvrt století kouří jeho vedoucí Václav Bednář. Správně řečeno, on tam nekouří to čtvrt století bez přestávky, prokládá to prací.
Jaroslav Kuthan
Zápisky věrného
Dne dvacátého prvního května mi manželka sdělila, že tentokrát pojedu na chatu sám, protože tento víkend mají velký pracovní trénink, podařilo se sehnat tři špičkové lektory, kterým něco odpadlo a tak se to musí využít.
Jaroslav Kuthan
Pustili ho
Když jsem po delší době zase spatřil Průšu, řekl mi jako první toto: "Tak už mě pustili." "A sakra," řekl jsem mu na to, protože to byla vážná věc, hodně vážná.
Jaroslav Kuthan
Naše vrstvy
Malá úvaha, maximálně na dvě hodiny vašeho času. Jedna paní blogerová, kterou nebudu jmenovat, zveřejnila blog o poezii a musím říct, že tenhle tah se paní Ortové povedl.
Jaroslav Kuthan
Průšovo pozdní odpoledne
Těžko říct, jestli je Průša hypochondr, spíš to vypadá, že ano, ale říznutý radikálním přesvědčením, že doktory je potřeba hlídat a kritizovat. A pod vlivem takového radikalismu je Průšova společnost nudná až otravná.
Jaroslav Kuthan
Sonda do hlubin duše jedné ženské
Celé se to sběhlo u pokladny v Bauhau... (nedokončeno, abych nedělal reklamu). Já tam dotlačil vozík plný polystyrenu a čekal, až na mne přijde řada.
Jaroslav Kuthan
Rozhovor s Průšou
Na rovinu říkám, že by tenhle rozhovor s Průšou neproběhl, kdyby mu hned u baráku nepostavili dálnici. Ale tohle bylo tak zajímavý, že jsem za ním musel zajít a vyptat se.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |