Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vlčák (povídka)

5. 06. 2016 14:15:00
Můžete se třeba postavit na hlavu, malér neuhlídáte. Já bych mohl vyprávět. Nejdřív trochu o sobě. Líbí se mi na mně, že jsem slušný člověk, chovám se zdvořile a ohleduplně.

Trochu paradoxní je, že jsem přitom schopen přátelit se s Vlčákem. On se tedy správně jmenuje Vlk, Drahomír Vlk, Vlčák mu říkáme někdy od páté třídy. Je to prase. Známe se od školky. A proto ho nemůžu zavrhnout. Cítil bych se nepříjemně, jako zrádce. Navíc Vlčák je člověk asertivní a nadprůměrně nevnímavý k signálům. Nejde se ho zbavit.

"Zajdeme do Hvězdy!" navrhl dychtivě Vlčák, když mě po čtvrt roce potkal na ulici.

"Tam jsem nebyl, ani nepamatuju," odpověděl jsem. Vlastně proč ne, Hvězda je docela pajzl, tam ostuda nehrozí, jelikož Drahoš tam zapadne jako puzzle.

"Celý je to tam teď předělaný," řekl Vlčák a já ho příliš neposlouchal.

A bylo. Někdejší lokál byl pryč, místo něj nová restaurace, ubrusy, na každém stole vázička s kytkou, tichá hudba. Což dřívější hosty odpuzuje. Ale no nic, do takových podniků se pak stahuje slušnější část města. Vlčák byl adaptabilní, jemu to nevadilo. Usedli jsme a poručili si pivo.

Vlčák si lokl, postavil napůl prázdnou sklenici a otřel si pěnu. Spokojeně se rozhlédl. Pak zbystřil.

"Ty vole," vydechl tlumeně. "Ty vole, ta je má..."

"Co, koho?" zeptal jsem se zmateně.

"Támdlencta," ukázal bradou. Podivně se mu leskly oči.

Podíval jsem se ve směru brady. Seděla tam učitelka mého syna. Mladá učitelka. Ta by do bývalé Hvězdy nikdy nevkročila. Průšvih byl, že Vlčák do současné Hvězdy vkročil. Jak už jsem se zmínil, je to prase. To znamená, že když vidí správný výstřih, doslova mu jebne. Většinou to skončí ostudou. A já jsem tu s ním. Tohle bude čistokrevný průser.

"Vidíš ty její kozy?" zachraptěl Vlčák. Zíral učitelce přes dva stoly na tričko. Jestli si ho všimne, začne na ni dělat grimasy, začne se pitvořit, slintat, pak vstane... Když před ním neuteče, chytne každou rukou jedno z jejích ňader, jemu to bude úplně fuk, klidně si nechá nafackovat, hlavně že drží. A já? Já budu ve škole vyřízenej. Jak mě uvidí na rodičáku, bude si reflexivně zapínat knoflíky až po temeno. Byl jsem tam přeci s tím úchylem.

"Vlčáku, Vlčáku, Vlčáku, Vlčáku!" šeptal jsem naléhavě a zuřivě, ale co naděláte s šílencem, který se sápe po poprsí, i když zatím jen očima. A jako v okamžicích smrtelného nebezpečí se mozek vybičuje k nadlidským výkonům, i já dostal instinktivně nápad.

"Pane vrchní!" zavolal jsem na procházejícího číšníka. Okamžitě zabočil k nám.

"Budete si přát?" mírně se ke mně nahnul.

"Dáme si vepřovou pečeni se zelím a dvojitým knedlíkem," řekl jsem nahlas.

"Dvakrát vepřovou, dvojitý knedlík, prosím," uklonil se číšník a odešel. Začalo odpočítávání.

Věděl jsem, že jediná věc, která dokáže Vlčáka vrátit z jeho sexuálního běsnění na zem, je žrádlo. A z toho vepřo knedlo bylo na prvním místě. Moje budoucnost se teď vařila v kuchyni. Doufal jsem, že ve Hvězdě mají rychlého kuchaře.

Učitelka se občas na židli vypjala a Vlčák změnil barvu. Nevnímal nic, než její hrudník. Věděl jsem, že jestli se mladá žena skloní ke kabelce, kterou měla položenou na koberci, bude to poslední kapka, Vlčák to nevydrží. Patrně jí roztrhá tričko, aby se dostal k pokladu. Pak už mu bude všechno jedno. Číšník s tácem!

Z talířů se kouřilo, dávají tu velké porce. Přes všechen stres se mi začaly sbíhat sliny. Vlčák slintal už dlouho.

"Vlčáku! Vlčáku!" zabušil jsem mu pěstí na rameno. Otočil se ke mně a hned na to k talíři. Pára ze zelí ovanula obličej.

"Ajajaj...," udělal Vlčák s potěšením nad vepřovou pečení. Jaká to mocná zbraň proti sexuálnímu násilí. Takový plný talíř, to je nejlepší pomůcka ke vštípení zásadní poučky: Vepřová je objekt, žena není, zelí je objekt, žena není, knedlík je objekt, žena není objekt!

"Tak jak?" zeptal jsem se.

"Výborný, kurevsky výborný!" zamlaskal Vlčák a já věděl, že z nejhoršího jsem venku. A učitelka, ač to nevěděla, tak také. S úlevou jsem sledoval, jak Vlčák požírá osmý knedlík a všechen sex na světě, všechno, co se podobá ženským ňadrům, je mu úplně ukradené. A ještě větší úlevu mi u desátého knedlíku přinesl pohled na učitelku, která zaplatila svou kávu a zmizela z Hvězdy do bezpečí. Zlatý knedlíky, zlatá vepřová se zelím. Katastrofa zažehnána, dobře to dopadlo, Vlk se nažral a kozy zůstaly celé...

Autor: Jaroslav Kuthan | neděle 5.6.2016 14:15 | karma článku: 19.30 | přečteno: 462x

Další články blogera

Jaroslav Kuthan

Jak se jmenuji (povídka (krátká))

"Dobré odpoledne přeji, mám zde prosím k vyzvednutí opravený klobouk," pravil muž s dlouhým plnovousem.

21.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 10.26 | Přečteno: 290 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průša nesmí kouřit (povídka)

Někdo tvrdí, že kdysi dávno udeřil do naší planety kus skály z vesmíru a dinosauři začali chřadnout. Chřadli a možná řvali vztekem na tu nespravedlnost a nakonec pošli.

3.6.2017 v 8:06 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 306 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Na úřadě (vymyšleno podle neskutečných událostí)

Vezměte si prostě bezvýznamně obecní úřad v bezvýznamném městě a máte příběh. Nastoupila tajemnice. Ne do auta, ne do výtahu, ale do funkce. Tu funkci potřebovala, jsou lidé, kterým bez funkce selhávají funkce.

27.5.2017 v 13:50 | Karma článku: 33.55 | Přečteno: 1814 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Něco mi na něm nehraje

Vážená poradno! Jmenuji se Magda a je mi dvacet osm let. Nedávno jsem se seznámila s mužem. Je o dva roky starší a líbí se mi.

12.5.2017 v 17:45 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 1317 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Petr Švarc

A tuhle zas v rádiu...,

že dle jakéhosi výzkumu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku o jejíž existenci nemá většina z nás ani tušení vyplynulo...

27.6.2017 v 10:25 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 451 | Diskuse

Jiří Turner

EU se mstí státům "Visegrádu" i ve fotbale

Že ne? Ale ano, naposledy to mohli poznat na ME ve fotbale hráčů do 21 let Slováci. Vždyť už se taky kvůli tomu nerozčiluje jen trenér, ale i premiér Fico. Nepřijali jste utečenecké kvóty? Merkelová zavolala Gentilonimu a bylo to.

27.6.2017 v 10:22 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 510 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 107 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 254 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 21.44 | Přečteno: 1047 | Diskuse
Počet článků 112 Celková karma 18.44 Průměrná čtenost 565

Jsem jeden z mnoha.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.