Vlčák (povídka)
Trochu paradoxní je, že jsem přitom schopen přátelit se s Vlčákem. On se tedy správně jmenuje Vlk, Drahomír Vlk, Vlčák mu říkáme někdy od páté třídy. Je to prase. Známe se od školky. A proto ho nemůžu zavrhnout. Cítil bych se nepříjemně, jako zrádce. Navíc Vlčák je člověk asertivní a nadprůměrně nevnímavý k signálům. Nejde se ho zbavit.
"Zajdeme do Hvězdy!" navrhl dychtivě Vlčák, když mě po čtvrt roce potkal na ulici.
"Tam jsem nebyl, ani nepamatuju," odpověděl jsem. Vlastně proč ne, Hvězda je docela pajzl, tam ostuda nehrozí, jelikož Drahoš tam zapadne jako puzzle.
"Celý je to tam teď předělaný," řekl Vlčák a já ho příliš neposlouchal.
A bylo. Někdejší lokál byl pryč, místo něj nová restaurace, ubrusy, na každém stole vázička s kytkou, tichá hudba. Což dřívější hosty odpuzuje. Ale no nic, do takových podniků se pak stahuje slušnější část města. Vlčák byl adaptabilní, jemu to nevadilo. Usedli jsme a poručili si pivo.
Vlčák si lokl, postavil napůl prázdnou sklenici a otřel si pěnu. Spokojeně se rozhlédl. Pak zbystřil.
"Ty vole," vydechl tlumeně. "Ty vole, ta je má..."
"Co, koho?" zeptal jsem se zmateně.
"Támdlencta," ukázal bradou. Podivně se mu leskly oči.
Podíval jsem se ve směru brady. Seděla tam učitelka mého syna. Mladá učitelka. Ta by do bývalé Hvězdy nikdy nevkročila. Průšvih byl, že Vlčák do současné Hvězdy vkročil. Jak už jsem se zmínil, je to prase. To znamená, že když vidí správný výstřih, doslova mu jebne. Většinou to skončí ostudou. A já jsem tu s ním. Tohle bude čistokrevný průser.
"Vidíš ty její kozy?" zachraptěl Vlčák. Zíral učitelce přes dva stoly na tričko. Jestli si ho všimne, začne na ni dělat grimasy, začne se pitvořit, slintat, pak vstane... Když před ním neuteče, chytne každou rukou jedno z jejích ňader, jemu to bude úplně fuk, klidně si nechá nafackovat, hlavně že drží. A já? Já budu ve škole vyřízenej. Jak mě uvidí na rodičáku, bude si reflexivně zapínat knoflíky až po temeno. Byl jsem tam přeci s tím úchylem.
"Vlčáku, Vlčáku, Vlčáku, Vlčáku!" šeptal jsem naléhavě a zuřivě, ale co naděláte s šílencem, který se sápe po poprsí, i když zatím jen očima. A jako v okamžicích smrtelného nebezpečí se mozek vybičuje k nadlidským výkonům, i já dostal instinktivně nápad.
"Pane vrchní!" zavolal jsem na procházejícího číšníka. Okamžitě zabočil k nám.
"Budete si přát?" mírně se ke mně nahnul.
"Dáme si vepřovou pečeni se zelím a dvojitým knedlíkem," řekl jsem nahlas.
"Dvakrát vepřovou, dvojitý knedlík, prosím," uklonil se číšník a odešel. Začalo odpočítávání.
Věděl jsem, že jediná věc, která dokáže Vlčáka vrátit z jeho sexuálního běsnění na zem, je žrádlo. A z toho vepřo knedlo bylo na prvním místě. Moje budoucnost se teď vařila v kuchyni. Doufal jsem, že ve Hvězdě mají rychlého kuchaře.
Učitelka se občas na židli vypjala a Vlčák změnil barvu. Nevnímal nic, než její hrudník. Věděl jsem, že jestli se mladá žena skloní ke kabelce, kterou měla položenou na koberci, bude to poslední kapka, Vlčák to nevydrží. Patrně jí roztrhá tričko, aby se dostal k pokladu. Pak už mu bude všechno jedno. Číšník s tácem!
Z talířů se kouřilo, dávají tu velké porce. Přes všechen stres se mi začaly sbíhat sliny. Vlčák slintal už dlouho.
"Vlčáku! Vlčáku!" zabušil jsem mu pěstí na rameno. Otočil se ke mně a hned na to k talíři. Pára ze zelí ovanula obličej.
"Ajajaj...," udělal Vlčák s potěšením nad vepřovou pečení. Jaká to mocná zbraň proti sexuálnímu násilí. Takový plný talíř, to je nejlepší pomůcka ke vštípení zásadní poučky: Vepřová je objekt, žena není, zelí je objekt, žena není, knedlík je objekt, žena není objekt!
"Tak jak?" zeptal jsem se.
"Výborný, kurevsky výborný!" zamlaskal Vlčák a já věděl, že z nejhoršího jsem venku. A učitelka, ač to nevěděla, tak také. S úlevou jsem sledoval, jak Vlčák požírá osmý knedlík a všechen sex na světě, všechno, co se podobá ženským ňadrům, je mu úplně ukradené. A ještě větší úlevu mi u desátého knedlíku přinesl pohled na učitelku, která zaplatila svou kávu a zmizela z Hvězdy do bezpečí. Zlatý knedlíky, zlatá vepřová se zelím. Katastrofa zažehnána, dobře to dopadlo, Vlk se nažral a kozy zůstaly celé...
Jaroslav Kuthan
Průšovo neštěstí
Ale jo, něco se stalo, to se pozná. Ukázal jsem na Vaněru véčko a k tomu jsem přidal povinné: "Dvě!" Jenže Průša, sedící naproti mně, řekl: "Já si dneska nedám."
Jaroslav Kuthan
Rodiče a děti, bití a nebití
Bít či nebít? A to je právě to, oč se mi hlava rozbíjí. Jak si věc vlastně stojí, když jde o vztah rodič - dítě a bití nebití? Třeba mi někdo rozsvítí.
Jaroslav Kuthan
Ráje
A Vyšší moc odstřihla poslední dílek z metru, který odměřoval dobu od vyhnání Adama a Evy. "Každému jeho ráj," pravila a odložila nůžky do božského šuplíku.
Jaroslav Kuthan
Značkování
Průšova žena kmitala od rána v kuchyni, ale Průšovi se to tak jako tak nezdálo. Měl dojem, že si až moc často dává pauzy.
Jaroslav Kuthan
Jsem hrdý
Promiňte mi, že užívám tak vzletných slov, ale skutečně se mi srdce dme pýchou, když spatřuji veškeré projevy osobní statečnosti mých spoluobčanů.
Jaroslav Kuthan
Manželské drama
Nebyl jsem u toho schválně, ani jsem schválně neposlouchal, taky ty moje dojmy nebyly vůbec úmyslné. Jenže Průša odpovídal své ženě na její hlasitá obvinění a nešlo utéct.
Jaroslav Kuthan
Čtení apokryfů
A byl pláč a nářek, a bylo velké soužení po Zemi, kdy matky si rvaly vlasy a otcové zamlkle hleděli do dálky, oči jejich se leskly, tváře zbrázděné zármutkem.
Jaroslav Kuthan
Nekonečno orgasmů
A to nepřeháním, mé orgasmy se blíží nekonečnu a já sama jsem teď ležatá osmička. Ležím a shora na mě buší zadnicí Tim nebo Mike, teď nevím...
Jaroslav Kuthan
Lovím na Tinderu
Nedaří se to. Nemůžu přijít na to proč, ale nedaří se to. Už ani nevím, kolikátým rokem lovím na Tinderu, je to moje noční můra, je ve mně zaháčkovaný, nepustí mne. Kdybych věděla, kde dělám chybu, kdybych...
Jaroslav Kuthan
Svatý Vintíř a šumavské buchty
Že prý svatý Vintíř, patron Šumavy, patří minulosti, kamsi do dob sklářů a vorařů, houby! Jako před staletími, i teď dbá o šumavské kopce, aby se v nich neděly nepravosti. Jeho metody jsou mnohdy drsné, ale vedené dobrým oumyslem.
Jaroslav Kuthan
Varování pro řidiče
Nuceně zde zastoupím dopravní zpravodajství a podávám varování před doslova apokalypsou v Českých Budějovicích, konkrétně z ulice Branišovská, přímo u jihočeské univerzity.
Jaroslav Kuthan
Úlomek z Průšova života
A řeknu vám, že největší energii spotřebuju na to, abych Průšovi uvěřil, že to s tím svým velikášstvím myslí vážně.
Jaroslav Kuthan
Vždyť o mně nic nevíte!
Ani mne tak nepobouřila zpráva v našem místním občasníku, že Průša na autobusáku osahával osmdesátiletou ženu, bývalou prostitutku, která se tím podle plátku dnes už neživí, jako dodatek, že prý z přihlížejících nikdo nezasáhl.
Jaroslav Kuthan
Jeden hotel na Šumavě (povídka)
Nedaleko Horské Kvildy je malý hotel a před ním už čtvrt století kouří jeho vedoucí Václav Bednář. Správně řečeno, on tam nekouří to čtvrt století bez přestávky, prokládá to prací.
Jaroslav Kuthan
Zápisky věrného
Dne dvacátého prvního května mi manželka sdělila, že tentokrát pojedu na chatu sám, protože tento víkend mají velký pracovní trénink, podařilo se sehnat tři špičkové lektory, kterým něco odpadlo a tak se to musí využít.
Jaroslav Kuthan
Pustili ho
Když jsem po delší době zase spatřil Průšu, řekl mi jako první toto: "Tak už mě pustili." "A sakra," řekl jsem mu na to, protože to byla vážná věc, hodně vážná.
Jaroslav Kuthan
Naše vrstvy
Malá úvaha, maximálně na dvě hodiny vašeho času. Jedna paní blogerová, kterou nebudu jmenovat, zveřejnila blog o poezii a musím říct, že tenhle tah se paní Ortové povedl.
Jaroslav Kuthan
Průšovo pozdní odpoledne
Těžko říct, jestli je Průša hypochondr, spíš to vypadá, že ano, ale říznutý radikálním přesvědčením, že doktory je potřeba hlídat a kritizovat. A pod vlivem takového radikalismu je Průšova společnost nudná až otravná.
Jaroslav Kuthan
Sonda do hlubin duše jedné ženské
Celé se to sběhlo u pokladny v Bauhau... (nedokončeno, abych nedělal reklamu). Já tam dotlačil vozík plný polystyrenu a čekal, až na mne přijde řada.
Jaroslav Kuthan
Rozhovor s Průšou
Na rovinu říkám, že by tenhle rozhovor s Průšou neproběhl, kdyby mu hned u baráku nepostavili dálnici. Ale tohle bylo tak zajímavý, že jsem za ním musel zajít a vyptat se.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |