S dobou (povídka)

Lidská, potažmo Průšova fantazie, nezná hranic. Je to zpátečník a chce v tomto stavu setrvat, zároveň mu nedělá problém držet krok s dobou. Sdílím rozhovor s Průšou...

"Nic, vůbec nic se u tebe v chalupě nezměnilo, Průšo. Pořád stejný zpozdilec!" kárám Průšu.

"Jak nic? A co je tohle?" odpoví Průša a otevře starou almaru.

Na poličce leží několik svazků bankovek, Průšovy úspory. Kdeže nějaké banky, tady má svůj účet, Průša...

"A co?" říkám opovržlivě. "Spíš to ukazuje, že mám s tím zpozdilcem pravdu."

"Naopak," odpoví Průša, "podívej se dovnitř."

Dívám se do almary a za hromádkami peněz vidím tři pastičky.

"A to má být co?" ptám se.

"Lezou mi tu po regálech myši. Tak jsem tam dal pasti, každá má uvázanou nit, ty pak vedou tady k tomu zvonku," ukazuje Průša nad skříň. Opravdu tam visí mosazný zvoneček.

"Když past sklapne, zvonek začne cinkat," říká Průša a hledí na mne. Nerozumím.

"Průšo, já ti vůbec nerozumím. Tímhle chceš vyvrátit, že nejdeš s dobou?" ptám se pobouřeně.

"Jak 'nejdu s dobou', copak to nevidíš? Držím krok!" řekne Průša.

"No dobře, a v čem tedy vězí ten tvůj krok?"

"Při každém pohybu na účtu dostanu upozornění!" řekne Průša vítězně.