Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moje žena (povídka)

2. 05. 2017 11:15:03
Přijel jsem o den dříve. Nikdy v historii lidstva se nestalo, že by chlap přijel o den dříve a nenašel ve svém bytě cizího chlapa.

Jsem schopný, jsem ambiciózní a jsem solventní, ale nejsem výjimečný. Byl tam. Na stole svíčka a naproti chlapovi sedí manželka. Moje manželka. Moje, moje, je moje a jenom moje! A ten chlap mi to nabourává! Zachoval jsem však klid:

"Kurva, co tohle má znamenat?!"

Vyskočila z křesla, jako by ji uštkl had.

"Arnošte, není to tak, jak si asi teď právě myslíš! Naopak, je to úplně jinak, než si asi myslíš!" blekotala zmateně.

"Ptal jsem se, co má tohle znamenat?!" poručil jsem své ženě s otazníkem. "Kdo je tenhle?" Chtěl jsem vědět jmenovitě, koho zabiju.

"Ale vždyť já ho skoro neznám!" vykřikla zoufale.

"Povídám... kdo je tenhle chlap?!" Ten, o kterém byla řeč, seděl bez hnutí, jako by se ho celá nevěra netýkala. Zabiju ho, protože mi sáhl na soukromý majetek. Je to moje žena, moje! Do vraždy zbývalo sotva půl vteřiny.

"Tak už mě konečně aspoň jednou poslouchej!" zavřískla moje žena hystericky. To bylo v našem vztahu něco nového. Nikdy mě o nic nežádala.... tedy ze začátku ano, byly z její strany takové pokusy, ale brzy jsme si vše vyjasnili. Na čem spočívá naše manželství? Na třech zásadních pilířích: Dávám jí peníze, pak za druhé: dávám jí hodně peněz a konečně za třetí: dostává ode mne spoustu peněz. To je podle mne kvalitativně rovno právní smlouvě o potlačování jakékoliv citové potřeby. Tečka.

Právě porušila smlouvu. Chce, abych ji poslouchal. Ale ano, proč ne, no prosím, klidně... Před vraždou bývá pachatel často zaplaven přílivem shovívavosti k věcem pomíjivým.

"Mluv tedy!" poručil jsem své ženě, která je moje.

"Tohle není první chlap, kterého mám u nás doma," začala vysvětlovat a já vyskočil, uražen, ponížen, rozvzteklen...

"Sakra, říkal jsi, že mám mluvit," připomněla mi. Na to, že je moje žena, což znamená žena, která je moje, je dost drzá. Alespoň se dozvím skutečný stav věcí.

"Takže...," musel jsem se velmi ovládat, "takže kolik takových...," podíval jsem se na to ono, co sedělo na křesle, "... jsi si natahala do mého bytu, zatímco jsem venku vydělával peníze?"

"Tři, i s tímhle," odpověděla ihned. Zvedl jsem ruku, kterou jsem zamýšlel provést mord.

"První...!" vykřikla spěšně, aby odvedla mou pozornost od zločinu, "první byl ten Kubánec, co chodí za Marcelou ze sámošky!"

"Ano, jak jinak," pravil jsem pohrdavě, "pořád se najde dost slepic, které zblbnou nad přičmoudlým negramotem."

"Tak to není!" odpověděla pobouřeně. "Vzala jsem ho k nám, seděli jsme a já mu povídala o sobě." To mě vážně pobavilo.

"Vždyť ten orangutan neumí česky ani předložku, ten má starost jenom o svou předkožku," byl jsem tak nasraný, že jsem začal rýmovat.

"Právě proto, že neumí česky!" vykřikla moje žena a pohlédla na mě. "Povídala jsem mu čtyři hodiny, dívala se na něj a zase povídala, ale nebylo to ono, ne, nebylo...," zasnila se tak nějak zvláštně. Celé to znělo dost podivně, ale co já se s ní budu vybavovat.

"Kdo byl ten druhý?"

"Ten Mongol z kulturáku," odpověděla. Nemohl jsem uvěřit, že slyším správně.

"Ten neandrtálec, co uklízí v kulturáku?" vykřikl jsem. "Jak jsi se s tím retardérem bavila, když neumí po našem ani fň a navíc je hluchej, není?" Tohle fakticky začíná smrdět nadpřirozenem.

"Ano, ano, huhňá něco mongolsky nebo jak tam oni mluví, neslyší ani kdyby za ním spadnul panelák, a přeci jsem ho tady měla, ano, měla!" vykřikla moje žena. Tohle mi mozek nebral. Něco takového mi přitáhnout do bytu...

"A co, rozuměli jste si?" zeptal jsem se jízlivě.

"Říkala jsem mu spoustu věcí o sobě, co bych ráda, co bych chtěla a tak..., ale pořád to nebylo ono, ne, nebylo...," opět se tak podivně zahleděla do dálky. Je na mě, abych to utnul.

"A tohle to, co tady dřepí a tupě na nás čumí? Do třetice. Už je to ono? Co je to vlastně zač?"

"Jmenuje se Bánghází, přijel na půl roku z Indie, nikdy předtím tady nebyl, neumí česky, má absolutní ztrátu sluchu a navíc je těžký autista," vyprávěla moje žena věcně. Tohle už není normální. Už nemám ani sílu se rozčílit.

"A co, co tenhle drobeček, pořád to ještě není ono?" šišlám s přeslazeným odporem.

"Ale je, teď teprve je to ono," řekla moje žena, která je moje. "Teď teprve, když tomu hluchému autistovi, co nezná slovo česky, vyprávím o tom, co bych v životě ráda, jaké mám touhy a přání, po čem prahnu a čeho se mi k uzoufání nedostává, a když vidím, jak je to zbytečné, marné a úplně na nic mu něco povídat, teprve teď mám ten pocit, že mluvím s tebou, Arnošte.

Autor: Jaroslav Kuthan | úterý 2.5.2017 11:15 | karma článku: 22.33 | přečteno: 787x

Další články blogera

Jaroslav Kuthan

Jak se jmenuji (povídka (krátká))

"Dobré odpoledne přeji, mám zde prosím k vyzvednutí opravený klobouk," pravil muž s dlouhým plnovousem.

21.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 10.25 | Přečteno: 290 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průša nesmí kouřit (povídka)

Někdo tvrdí, že kdysi dávno udeřil do naší planety kus skály z vesmíru a dinosauři začali chřadnout. Chřadli a možná řvali vztekem na tu nespravedlnost a nakonec pošli.

3.6.2017 v 8:06 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 306 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Na úřadě (vymyšleno podle neskutečných událostí)

Vezměte si prostě bezvýznamně obecní úřad v bezvýznamném městě a máte příběh. Nastoupila tajemnice. Ne do auta, ne do výtahu, ale do funkce. Tu funkci potřebovala, jsou lidé, kterým bez funkce selhávají funkce.

27.5.2017 v 13:50 | Karma článku: 33.55 | Přečteno: 1814 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Něco mi na něm nehraje

Vážená poradno! Jmenuji se Magda a je mi dvacet osm let. Nedávno jsem se seznámila s mužem. Je o dva roky starší a líbí se mi.

12.5.2017 v 17:45 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 1317 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Petr Švarc

A tuhle zas v rádiu...,

že dle jakéhosi výzkumu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku o jejíž existenci nemá většina z nás ani tušení vyplynulo...

27.6.2017 v 10:25 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 451 | Diskuse

Jiří Turner

EU se mstí státům "Visegrádu" i ve fotbale

Že ne? Ale ano, naposledy to mohli poznat na ME ve fotbale hráčů do 21 let Slováci. Vždyť už se taky kvůli tomu nerozčiluje jen trenér, ale i premiér Fico. Nepřijali jste utečenecké kvóty? Merkelová zavolala Gentilonimu a bylo to.

27.6.2017 v 10:22 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 510 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 107 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 254 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 21.44 | Přečteno: 1047 | Diskuse
Počet článků 112 Celková karma 18.44 Průměrná čtenost 565

Jsem jeden z mnoha.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.