Jiné světy

Ego už bylo natolik nemocné, že vyhnalo Titána do centra města, kde stál v parku pomník - socha na vysokém podstavci.

Byl to snad nějaký velký myslitel nebo vůdce. Titán vyšplhal na podstavec a obemknul sochu pažemi. Ego se přisálo a kojilo se. To pochopitelně vzbudilo pozornost kolemjdoucích, za chvíli se utvořil shluk zvědavců. Někdo již zavolal strážníky. Jeden z nich poklepal Titánovi na botu a vyzval ho: "Tak slezte a identifikujte se!"

"Okopávač kotníků," komentoval Titán z výšky a samozřejmě zůstal na místě. A náhle rozevřel sanice do děsivého úhlu a z obrovské průrvy na místě, kde předtím byla ústa, vyklouzlo ego plné vředů a začalo skákat po hlavách přihlížejících. Jednoho po druhém je mocným úderem zaráželo do země, až kolem pomníku trčely z trávy osamělé hlavy. Pak ego mocnou ranou explodovalo a na hlavy se snesla jakási zelenavá, lepkavá hmota. Titán mohutně nasál vzduch a hmota se během několika vteřin spojila v nové, ještě větší ego. Titán opět rozevřel sanice a ego zmizelo v černém chřtánu.

Lidé pomalu vylézali z hlíny, oprašovali se navzájem a mnozí obdivně sledovali Titána. Jiní se pokoušeli stáhnout ho dolů a křičeli: "Nejsi Titán, nikdy jsi nebyl, odhalili jsme tě!" A Titán se z výšky těmto lidem vysmíval a volal: "Jsem hrabě Monte Christo, věnuji vám na vteřinu svůj zájem! A jestli tamta kráska uhodne, kolik jsem měl žen, oslovím ji za odměnu křestním jménem!"

"Dva tisíce čtyřista padesát osm," zkusila odhadnout ona krasavice.

"Dávám vám dostatečnou, Katko," pronesl Titán smířlivě a dodal: "Příští týden smíte spát vedle mé manželky". Žena se odešla převléknout do suchého prádla.

Titán pak zahrozil k ostatním pěstí: "Od této chvíle vás každý den trestám zjevením jedné ze svých výjimečných schopností!" Z úst vykouklo ego, udeřilo Titána do nosu a opravilo ho: "... dvou až tří!"

"... zjevením dvou až tří ze svých výjimečných schopností!" opakoval Titán poslušně, leč se stejným chladným odstupem, který používal, když předkládal své titánství lidem, kteří v ničem nevynikali.

A potom přišel na scénu kazatel, který žehnal všem bez výjimky a neustále opakoval, dívaje se na Titána: "On nemůže jinak, on nemůže jinak, nyní je totiž čas sluhů..."