Průša dostal roli (povídka)
Potom se natočil víc bokem, opřel si prsty pravé ruky do jamky pod ohryzkem a vykřikl znovu, tentokrát hlubším hlasem: "Režisér Šebesta je...!"
"Dobré, dokonce velmi dobré," ohodnotil svůj výkon. Jenže potom se mu vrátila vzpomínka na dopolední casting, ze kterého právě čerpal repertoár. Skutečně, režisér Šebesta ho ponížil až do herecké stoky. Kdyby se ušklíbal, kdyby zahromoval: "Co je tohle za nemehlo!", kdyby počastoval Průšu několika vulgarismy, bylo by to snesitelné. Ale stalo se to nejhorší, režisér ho nebral na vědomí. Průša zaujal postoj na značce, nadechl se k odříkání předepsaného textu a Šebesta s pracovní lhostejností řekl: "Tak další." Po kolikáté už...
Mučivá touha po roli. Bezpočet zklamání, kdy vysněnou postavu prodavače v trafice, kam si hlavní hrdina filmu zaskočí koupit pohlednici, dostal herec nepoměrně horší než Průša... aspoň tak to tvrdil Průša ve své hlavě Průšovi. Jak může mysl herce nestrádat? Před lety si představoval desítky hlavních rolí, ve kterých bude nedostižně excelentní, v duchu přebíral ceny za celoživotní, případně ještě delší dílo a klaněl se publiku, aplaudujícímu ve stoje jeho umění. Měl sen, že výčet jeho filmů na čsfd donutí návštěvníka rolovat nekonečným sloupcem titulů a co titul, to originál, pánové!
Nyní se však Průšovi do života postupně vplížila deprese. Jistě, mohl si hrát doma před zrcadlem, a také to dělal, beztak měl po večerech dost času, ale herec musí mít publikum, jako houba potřebuje shnilý pařez. Kdykoliv mu zasvitla naděje, že bude obsazen a byl přítomen minimálně ještě jeden uchazeč, byl Průša bez soucitu odsunut.
Ve snech křičel: "Dejte mi tu roli, dejte mi ji, udělám všechno, cokoliv, jen mi dejte tu roli!" a v pokračování viděl Šebestu, svého úhlavního režiséra, jak místo něj obsazuje starého foxteriéra, o kterém prohlašuje, že i ten bude lepší. Pak se zabouchnou dveře do osvětleného sálu a Průša zůstane na tmavých schodech, v zimě, v dešti, sám...
Žízeň, hlad, chorobná touhla po roli, nevyslyšený křik zoufalého herce, jenž ví, že je umělcem, ale nedají mu nástroj, kterým by vyvrtal díru do světa. Mohlo takové utrpení skončit jinak, než šílenstvím? A přeci se dočkal. A kupodivu, za Průšovou životní příležitostí stál opět Šebesta, i když ne právě v běžné konstelaci. Nicméně milosrdný, ačkoliv těžko říct..., osud, seslal Průšovi skutečně vysněnou hauptroli. Roli takového druhu, že všichni ti nýmandi kolem neměli nejmenší šanci mu ji zase uzmout. Průša se opíjel pocitem docenění, konečně, konečně budu hrát a považte, před publikem! Přípravu pojal fanaticky zodpovědně. Studoval možné varianty, navozoval si nekonečné škály emocí, promýšlel každý pohyb, seřídil do přesných úhlů své vrásky, do neomrzení opakoval každé gesto, stokrát, tisíckrát... Už zítra, už zítra, bože můj, dočkal jsem se, stálo to za to.
Slavný den, veleslavný, největší den od stvoření vesmíru. Průša se musí velmi soustředit, diváci už jsou přítomni a hledí na něho. Už jen několik vteřin a započne svou hlavní roli.
"Tak a teď nám přesně předveďte, jakým způsobem jste zavraždil Milana Šebestu," vyzval kapitán Bartončík herce Průšu.
Průša se uklonil figurantovi i kolem stojícím policistům a začal hrát svou hlavní a na mnoho let poslední roli...
Jaroslav Kuthan
Průšovo neštěstí
Ale jo, něco se stalo, to se pozná. Ukázal jsem na Vaněru véčko a k tomu jsem přidal povinné: "Dvě!" Jenže Průša, sedící naproti mně, řekl: "Já si dneska nedám."
Jaroslav Kuthan
Rodiče a děti, bití a nebití
Bít či nebít? A to je právě to, oč se mi hlava rozbíjí. Jak si věc vlastně stojí, když jde o vztah rodič - dítě a bití nebití? Třeba mi někdo rozsvítí.
Jaroslav Kuthan
Ráje
A Vyšší moc odstřihla poslední dílek z metru, který odměřoval dobu od vyhnání Adama a Evy. "Každému jeho ráj," pravila a odložila nůžky do božského šuplíku.
Jaroslav Kuthan
Značkování
Průšova žena kmitala od rána v kuchyni, ale Průšovi se to tak jako tak nezdálo. Měl dojem, že si až moc často dává pauzy.
Jaroslav Kuthan
Jsem hrdý
Promiňte mi, že užívám tak vzletných slov, ale skutečně se mi srdce dme pýchou, když spatřuji veškeré projevy osobní statečnosti mých spoluobčanů.
Jaroslav Kuthan
Manželské drama
Nebyl jsem u toho schválně, ani jsem schválně neposlouchal, taky ty moje dojmy nebyly vůbec úmyslné. Jenže Průša odpovídal své ženě na její hlasitá obvinění a nešlo utéct.
Jaroslav Kuthan
Čtení apokryfů
A byl pláč a nářek, a bylo velké soužení po Zemi, kdy matky si rvaly vlasy a otcové zamlkle hleděli do dálky, oči jejich se leskly, tváře zbrázděné zármutkem.
Jaroslav Kuthan
Nekonečno orgasmů
A to nepřeháním, mé orgasmy se blíží nekonečnu a já sama jsem teď ležatá osmička. Ležím a shora na mě buší zadnicí Tim nebo Mike, teď nevím...
Jaroslav Kuthan
Lovím na Tinderu
Nedaří se to. Nemůžu přijít na to proč, ale nedaří se to. Už ani nevím, kolikátým rokem lovím na Tinderu, je to moje noční můra, je ve mně zaháčkovaný, nepustí mne. Kdybych věděla, kde dělám chybu, kdybych...
Jaroslav Kuthan
Svatý Vintíř a šumavské buchty
Že prý svatý Vintíř, patron Šumavy, patří minulosti, kamsi do dob sklářů a vorařů, houby! Jako před staletími, i teď dbá o šumavské kopce, aby se v nich neděly nepravosti. Jeho metody jsou mnohdy drsné, ale vedené dobrým oumyslem.
Jaroslav Kuthan
Varování pro řidiče
Nuceně zde zastoupím dopravní zpravodajství a podávám varování před doslova apokalypsou v Českých Budějovicích, konkrétně z ulice Branišovská, přímo u jihočeské univerzity.
Jaroslav Kuthan
Úlomek z Průšova života
A řeknu vám, že největší energii spotřebuju na to, abych Průšovi uvěřil, že to s tím svým velikášstvím myslí vážně.
Jaroslav Kuthan
Vždyť o mně nic nevíte!
Ani mne tak nepobouřila zpráva v našem místním občasníku, že Průša na autobusáku osahával osmdesátiletou ženu, bývalou prostitutku, která se tím podle plátku dnes už neživí, jako dodatek, že prý z přihlížejících nikdo nezasáhl.
Jaroslav Kuthan
Jeden hotel na Šumavě (povídka)
Nedaleko Horské Kvildy je malý hotel a před ním už čtvrt století kouří jeho vedoucí Václav Bednář. Správně řečeno, on tam nekouří to čtvrt století bez přestávky, prokládá to prací.
Jaroslav Kuthan
Zápisky věrného
Dne dvacátého prvního května mi manželka sdělila, že tentokrát pojedu na chatu sám, protože tento víkend mají velký pracovní trénink, podařilo se sehnat tři špičkové lektory, kterým něco odpadlo a tak se to musí využít.
Jaroslav Kuthan
Pustili ho
Když jsem po delší době zase spatřil Průšu, řekl mi jako první toto: "Tak už mě pustili." "A sakra," řekl jsem mu na to, protože to byla vážná věc, hodně vážná.
Jaroslav Kuthan
Naše vrstvy
Malá úvaha, maximálně na dvě hodiny vašeho času. Jedna paní blogerová, kterou nebudu jmenovat, zveřejnila blog o poezii a musím říct, že tenhle tah se paní Ortové povedl.
Jaroslav Kuthan
Průšovo pozdní odpoledne
Těžko říct, jestli je Průša hypochondr, spíš to vypadá, že ano, ale říznutý radikálním přesvědčením, že doktory je potřeba hlídat a kritizovat. A pod vlivem takového radikalismu je Průšova společnost nudná až otravná.
Jaroslav Kuthan
Sonda do hlubin duše jedné ženské
Celé se to sběhlo u pokladny v Bauhau... (nedokončeno, abych nedělal reklamu). Já tam dotlačil vozík plný polystyrenu a čekal, až na mne přijde řada.
Jaroslav Kuthan
Rozhovor s Průšou
Na rovinu říkám, že by tenhle rozhovor s Průšou neproběhl, kdyby mu hned u baráku nepostavili dálnici. Ale tohle bylo tak zajímavý, že jsem za ním musel zajít a vyptat se.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |