První oběť v Česku
"Kde je nejbližší kurva?" křičel na celé náměstí, "chci to od A do Z, zepředu, zezadu!"
Poznal mne a zamířil ke mně. Chytil mne za klopy a lomcoval se mnou: "Heleď se, žeru buřty! A piju myslivce! Doktoři mi to zakázali, že jinak zaklepu bačkorama. A víš co teď udělám? Zaplatím si děvku! Jo, zašukám si za peníze. Žena mi to zakázala, že mě jinak zabije. Já ti řeknu, co mě zabije, co nás všechny zabije! Valí se to sem, už je to určitě tady! A víš co je na tom šílený? Že Vaněček, co hraje hokej, povídal v novinách, že musí cvičit střelbu zápěstím! Věřil bys tomu?"
Pak si uvědomil, že naše obličeje jsou těsně u sebe. Odskočil na dva metry a přísně se zeptal: "Kdy sis naposled měřil teplotu?"
A opět ho přemohlo zoufalství. Klekl si na dlažbu a kýval se nahoru dolů. Když byl nahoře, vykřikl "Já!" a dole vykřikl "Nechci!" Tak to opakoval asi sedmnáctkrát. Potom si všiml kostelní věže. Ze zoufalého šílenství přešel do mrazivě věcného tónu: "Musím se vyzpovídat." A hnal se ke kostelu, až za ním špekáčky vlály jako šála.
Počkal jsem. Vrátil se za dvacet minut. Vypadal smířeně. Smířeně se smrtí.
"Moc času už nemáme. A já toho ještě tolik musím stihnout," řekl tiše. Pak se rozplakal. Vzlykal a celý rudý si cpal špekáček do úst. Tohle musí stihnout, nažrat se, opít se, zašoustat si. Tak o tomhle si Průša myslí, že dává životu smysl. Naplnění břícha a vyprázdnění semene, tohle je pravý život.
Průša rval zuby slupku z buřtů a naříkal. A potom vdechl kus té růžové hmoty a začal se dusit. Zkroutil se na chodníku a dávil se. Mlátil jsem ho do zad, pak jsem se snažil ho zvednout, znám ten hmat, kdy se dusící zezadu sevře a prudce zvedne, ale Průša sebou v hrůze tak házel, že to nešlo. Strašná bezmoc. Nakonec ztuhl, bylo po něm.
No nic, tak nějak si to zavinil sám. Jenže druhý den ve všech novinách stálo, že virus je v Česku a má první oběť. A všichni odkazovali na naše město. Pro ně to byla jasná věc. Když lidé touží po strachu, přejí si ho a číhají na něj, zkuste jim dát na vybranou virus nebo buřta, tam je úplně jasné, jak to dopadne...
Jaroslav Kuthan
Průšovo neštěstí
Ale jo, něco se stalo, to se pozná. Ukázal jsem na Vaněru véčko a k tomu jsem přidal povinné: "Dvě!" Jenže Průša, sedící naproti mně, řekl: "Já si dneska nedám."
Jaroslav Kuthan
Rodiče a děti, bití a nebití
Bít či nebít? A to je právě to, oč se mi hlava rozbíjí. Jak si věc vlastně stojí, když jde o vztah rodič - dítě a bití nebití? Třeba mi někdo rozsvítí.
Jaroslav Kuthan
Ráje
A Vyšší moc odstřihla poslední dílek z metru, který odměřoval dobu od vyhnání Adama a Evy. "Každému jeho ráj," pravila a odložila nůžky do božského šuplíku.
Jaroslav Kuthan
Značkování
Průšova žena kmitala od rána v kuchyni, ale Průšovi se to tak jako tak nezdálo. Měl dojem, že si až moc často dává pauzy.
Jaroslav Kuthan
Jsem hrdý
Promiňte mi, že užívám tak vzletných slov, ale skutečně se mi srdce dme pýchou, když spatřuji veškeré projevy osobní statečnosti mých spoluobčanů.
Jaroslav Kuthan
Manželské drama
Nebyl jsem u toho schválně, ani jsem schválně neposlouchal, taky ty moje dojmy nebyly vůbec úmyslné. Jenže Průša odpovídal své ženě na její hlasitá obvinění a nešlo utéct.
Jaroslav Kuthan
Čtení apokryfů
A byl pláč a nářek, a bylo velké soužení po Zemi, kdy matky si rvaly vlasy a otcové zamlkle hleděli do dálky, oči jejich se leskly, tváře zbrázděné zármutkem.
Jaroslav Kuthan
Nekonečno orgasmů
A to nepřeháním, mé orgasmy se blíží nekonečnu a já sama jsem teď ležatá osmička. Ležím a shora na mě buší zadnicí Tim nebo Mike, teď nevím...
Jaroslav Kuthan
Lovím na Tinderu
Nedaří se to. Nemůžu přijít na to proč, ale nedaří se to. Už ani nevím, kolikátým rokem lovím na Tinderu, je to moje noční můra, je ve mně zaháčkovaný, nepustí mne. Kdybych věděla, kde dělám chybu, kdybych...
Jaroslav Kuthan
Svatý Vintíř a šumavské buchty
Že prý svatý Vintíř, patron Šumavy, patří minulosti, kamsi do dob sklářů a vorařů, houby! Jako před staletími, i teď dbá o šumavské kopce, aby se v nich neděly nepravosti. Jeho metody jsou mnohdy drsné, ale vedené dobrým oumyslem.
Jaroslav Kuthan
Varování pro řidiče
Nuceně zde zastoupím dopravní zpravodajství a podávám varování před doslova apokalypsou v Českých Budějovicích, konkrétně z ulice Branišovská, přímo u jihočeské univerzity.
Jaroslav Kuthan
Úlomek z Průšova života
A řeknu vám, že největší energii spotřebuju na to, abych Průšovi uvěřil, že to s tím svým velikášstvím myslí vážně.
Jaroslav Kuthan
Vždyť o mně nic nevíte!
Ani mne tak nepobouřila zpráva v našem místním občasníku, že Průša na autobusáku osahával osmdesátiletou ženu, bývalou prostitutku, která se tím podle plátku dnes už neživí, jako dodatek, že prý z přihlížejících nikdo nezasáhl.
Jaroslav Kuthan
Jeden hotel na Šumavě (povídka)
Nedaleko Horské Kvildy je malý hotel a před ním už čtvrt století kouří jeho vedoucí Václav Bednář. Správně řečeno, on tam nekouří to čtvrt století bez přestávky, prokládá to prací.
Jaroslav Kuthan
Zápisky věrného
Dne dvacátého prvního května mi manželka sdělila, že tentokrát pojedu na chatu sám, protože tento víkend mají velký pracovní trénink, podařilo se sehnat tři špičkové lektory, kterým něco odpadlo a tak se to musí využít.
Jaroslav Kuthan
Pustili ho
Když jsem po delší době zase spatřil Průšu, řekl mi jako první toto: "Tak už mě pustili." "A sakra," řekl jsem mu na to, protože to byla vážná věc, hodně vážná.
Jaroslav Kuthan
Naše vrstvy
Malá úvaha, maximálně na dvě hodiny vašeho času. Jedna paní blogerová, kterou nebudu jmenovat, zveřejnila blog o poezii a musím říct, že tenhle tah se paní Ortové povedl.
Jaroslav Kuthan
Průšovo pozdní odpoledne
Těžko říct, jestli je Průša hypochondr, spíš to vypadá, že ano, ale říznutý radikálním přesvědčením, že doktory je potřeba hlídat a kritizovat. A pod vlivem takového radikalismu je Průšova společnost nudná až otravná.
Jaroslav Kuthan
Sonda do hlubin duše jedné ženské
Celé se to sběhlo u pokladny v Bauhau... (nedokončeno, abych nedělal reklamu). Já tam dotlačil vozík plný polystyrenu a čekal, až na mne přijde řada.
Jaroslav Kuthan
Rozhovor s Průšou
Na rovinu říkám, že by tenhle rozhovor s Průšou neproběhl, kdyby mu hned u baráku nepostavili dálnici. Ale tohle bylo tak zajímavý, že jsem za ním musel zajít a vyptat se.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |