Děti mluví sprostě

To chci říct, že ani v nejmenším nebráním dětem, které žijí pod mou střechou, aby své emoce vyzářily sprostým slovem. Byla by to neúcta k lidem, kteří tato slova vynalezli, aby nám pomohli zachovat vnitřní pokoj.

Jak bych se zeptal zedníka, který pracně zkouší, zda má tu svou řadu cihel v rovině, proč nepoužije vodováhu, tak bych se zeptal dítěte, proč, když se spálí o pánev, nepoužije vhodné sprosté slovo. Nevidím ve výkřiku "do prdele!" v podání devítiletého kluka vůbec nic nepatřičného, co by vyžadovalo vysvětlení. To už bych mohl vyžadovat, aby, když si vrazí do nohy hřebík, neskákal a nebudil tak pohoršení.

Ono je to vůbec takové nevyvážené... když kolem letí slovo jako "překrásné", "skvostné", "nesmírně obohacující", tak je všechno v pořádku, když pak přilétne nějaké to "hovno", "kurva" nebo tak, je z toho pozdvižení, jako by občan měl nárok pouze na vyleštěnou náladu. Jenže každá nálada je legitimní a potřebuje svůj slovník. Před dětmi ty takzvaně neslušné slovníky nezamykám, mohou je používat podle vlastního uvážení. Jen musí počítat s tím, že se od nich občas někdo odvrátí, protože kdo mluví sprostě, je zkažený.

Koneckonců nedávno jsem se setkal s člověkem, který kšeftuje s realitami, lhal mi do očí, napakoval se, ale neřekl přitom jediné sprosté slovo. Bude to jistě slušný člověk...