Timovi nebo Mikovi, to je jedno, je devatenáct, čert vem těch třicet let mezi námi. Jak říkala moje nevlastní babička-světice, šukat může každej, ale ne každej ví, jak na to. Babička, svatá žena, za tolik jí vděčím! Na smrtelné posteli mi řekla: "Holka, vyser se na vztahy, vyser se na rodinu, ke štěstí se musíš prošukat!" A pak mi dala mé desatero pro život. Tedy desatero... ony to byly jen dvě věty, ale celý desatero poslaly do kopru, i s tím jeho nesmyslným "Nezesmilníš".
Nebožka pravila: "Holka, šukej, a jestli chceš být šťastná, nikdy s tím nepřestaň. A za druhé si pamatuj toto: Nikdy nevycházej mezi lidi nenapudrovaná a bez rtěnky. Kdo jsi, to víš ty nejlíp a ostatní potřebujou jen tvůj mejkap."
Děkuju ti, drahá babičko, teď už se tu zase prošukávám k pocitu štěstí s Mikem nebo Timem, to je jedno, nesmím s tím přestat a ty Timovy nebo Mikovy, to je jedno, krásné, husté vlasy, ty mne hladí po tváři, jen aby mi nesetřely pudr. Ale co už, vždyť už zítra budeme oba šukat s někým jiným někde jinde...