Domů (povídka)

Málo platné, stesk po domově by mne nakonec jistojistě zahubil. Nemyslím rodný dům, vísku, městys, myslím prostě mou zem, kde bory šumí po skalinách a voda do toho po lučinách hučí. To je má zem a není krásnější na celém světě. Mé Čechy, Čechy moje, vlast má jediná, nade vše mi drahá.

Šest let jsem se toulal po světě a teď sedím ve vlaku a mířím z Rakous domů, považte...DOMŮ! Stanice střídá stanici, Gaisbach-Wartberg, Schloss Haus, Pregarten...a mně bije srdce jako když zvon ohlašuje velkou slávu. Lasberg, Freistadt, teď už bude Česko, hned příští stanice je Česko, domov můj, krajina mého mládí, kterou neskonale miluji. Slzy se mi hrnou do očí, nestydím se, vždyť se blížím k domovu.

Vlak zastavuje, tak tohle nádražíčko už je české. Měl bych jet až do Budějovic... jak sladce zní to jméno... , ale nevydržím to, prostě musím vyskočit, oči zalité slzami dojetí, a rozběhnu se s rukama rozpřaženýma, zpívám radostí, jsem v Čechách, jsem doma! Padnu do trávy, ach, jak omamně voní, stébla mne hladí po tváři, jako by říkala: "Vítej, vítej doma!" Je to česká tráva, proto voní tak nějak jinak, hezčeji. Spatřím berušku a opět mne zaplaví dojetí, slzy znovu vyhrknou, něžný brouček, nevinný a přátelský, je to česká beruška, proto je mnohem krásnější, než berušky tam v tom širém světě. Stále pláču, beru broučka do dlaně a zdvihám ho ke slunci. Beruška, česká beruška rozevře krovky a odlétá směrem do vnitrozemí, směrem domů, domů, domů...

Převalím se na záda, slastně vydechuji, vnímám příjemný chlad hlíny, ano, hlína, česká hlína, zemský ráj to na pohled. Jak jen je úrodná, ta česká hlína. Rukou nahmátnu něco měkkého, podívám se, je to psí hovínko, umazal jsem se, no a co? Je to české hovínko českého psa, směju se, ach, tak moc se směju. I tohle je přeci domov! Je mi krásně. Půjdu pěšky po té české zemi, nic mne netíží, nikam nespěchám, jsem doma.

Mířím zpět k nádraží, už jsem klidnější, vychutnávám si krásu své země. Tu mi padne do oka cedule na budově. Velkými písmeny je tu psáno: Summerau. Doprdele, spletl jsem se o jednu stanici, Rybník je až následující, jsem pořád v tom debilním Rakousku! Taková blamáž!

Rozhlížím se kolem, všude hnusná rakouská tráva, smrdí jako siláž, přerostlý plevel. Leze tu všude hmyz, berušky cizinci se tu hemží a otravují, a tady v trávě, rakouské psí hovno, a tamhle další, prasata, dobytkové, všechno zasviní. Proč je u nás doma všechno tak hezké a všude jinde to stojí za... tamhle je další psí exkrement ...