Promluv, Jaromíre! (povídka)

19. 10. 2014 7:23:22
„Musíš! Jaromíre, ty prostě musíš, jiná možnost není! Lidi tě chtějí slyšet, chtějí vědět, co s nimi bude, jak to bude s firmou, Jaromíre, prostě už nemáš na vybranou!“

Tak mluvil náměstek Melichar k řediteli stále naléhavěji. Byla doba nejistoty a strachu o práci, lidé byli stále nervóznější a volali ředitele k promluvě. Ten se k jejich volání stavěl vstřícně, jenže vždy, když už byl stanoven termín jeho řeči, něco mu do toho přišlo, tu naléhavá cesta do Budapešti, tu slibné partnerství v Curychu, tu žena nečekaně rodí, atp. Prostě ze slibovaného proslovu vždy na poslední chvíli sešlo.

Až teď přišel Melichar opět se známým návrhem: „Třicet minut, Jaromíre, nic víc se po tobě nechce, jen půl hodiny, vysvětlíš situaci, uklidníš, dodáš optimismu a uvidíš, jak se tu bude všem hned lépe dýchat... i tobě, Jaromíre, i tobě!“

Ředitel kývl, jako už tolikrát předtím. Zpráva o jeho vystoupení se roznesla, lidé se chystali na velké setkání s nadějí, že se konečně dozví pravý stav věcí. V den projevu se ředitel stával podrážděným, jakoby nad něčím stále přemýšlel, byl roztržitý. Nedlouho před stanovenou hodinou oslovoval neustále Melichara:

„Žádná služební cesta, Bedřichu? Ani nám někdo nevolal, třeba z Chebu? Škoda, ten Cheb by se teď tak hodil. Žena taky nerodí? Nerodí, no jo... ,“ a znělo to zklamaně.

Nebylo zbytí, na vteřinu přesně vstoupil ředitel před dychtivé zraky svých podřízených a byl přivítán potleskem. Ředitel se tvářil sebevědomě, pozdravil lehkým úklonem a posadil se za stůl na provizorním pódiu. Ihned však opět povstal a direktorským hlasem započal svou řeč:

„Vážené dámy, vážení pánové, hned v úvodu vás mohu ujistit, že veškeré obavy o budoucnost našeho podniku jsou naprosto liché, strach není na místě! O tom ostatně podrobněji pohovořím v průběhu programu. Slíbil jsem vám třicet minut, jsem připraven slib splnit. Jen bych chtěl navrhnout, než začneme hovořit o vlastním námětu, abychom společně uctili dvěma minutami ticha mého předchůdce, inženýra Vojnara, který, jak jistě víte, minulý měsíc po dlouhé nemoci zemřel. Inženýr Vojnar dovedl naši firmu tam, kde teď je a myslím, že si od nás tento projev úcty plně zaslouží.

A Jaromír sklonil hlavu a sepjal ruce nad přezkou opasku. Všichni povstali též, nikdo si nedovolil ignorovat odkaz tak významného člověka. Dvě minuty uběhly, ozvalo se šoupání židlí, přítomní usedali.

I ředitel usedl, ale vzápětí zase povstal a řekl: „A teď mi dovolte, abych vyhlásil dvě minuty ticha za inženýra Palánka, který v naší firmě dlouhá léta vedl ekonomický úsek. Inženýr Palánek odvedl velký kus práce, a jak možná víte, loni utrpěl smrtelné zranění při autonehodě. Prosím, povstaňme k uctění jeho památky.“

A Jaromír již měl hlavu skloněnou, jen vysunul oči na čelo, aby se podíval, jestli ostatní následují jeho příklad. Opět povstali, opět zmlkli na dvě minuty. Mrtvý je mrtvý, zvláště když je to mrtvý ekonom se zásluhami.

Na konci dvou minut, když se všichni vrátili do sedací polohy, jediný Jaromír zůstal stát a promluvil znovu:

„Je zcela na místě, abychom vzpomenuli i drahé ženy inženýra Palánka, která zahynula spolu s ním. Ačkoliv nebyla zaměstnaná v našem podniku, přeci měla nemalý podíl na jeho prosperitě, byla svému muži velkou oporou v jeho pracovním nasazení. Jistě si i ona od nás zaslouží své dvě minuty.“ A celý obřad se znovu opakoval, ač v poněkud méně vstřícné atmosféře.

Jaromír poté přecházel od mrtvého k mrtvému, když se blížil k číslu patnáct, držel dvě minuty ticha dokonce i za lidi, kteří byli prokazatelně stále ještě naživu, nicméně vyčerpal pomocí zármutku celou dobu, vyhrazenou pro přednášku, celou ji dvouminutově promlčel spolu s ostatními.

Podíval se na hodinky a trochu překvapeně a maličko jakoby zklamaně vykřikl:

„A tak vidím, že půlhodina je za námi, děkuji vám za účast a těším se na další dobrou spolupráci!“

Lidé začínali reptat, teprve teď jim došlo, že byli oklamáni laciným trikem, někdo vykřikl:

„Tak proč se to nedrželo za všech patnáct najednou?“ ale na protesty bylo pozdě.

Ředitel na odchodu už jen vykřikl: „Přátelé, jak jsem řekl v úvodu...,“ sepjal obě dlaně do jedné pěsti, zdvihl ji nad hlavu a potřásl jí ve vítězném, nadějném gestu. Měl splněno.

Autor: Jaroslav Kuthan | neděle 19.10.2014 7:23 | karma článku: 9.13 | přečteno: 621x

Další články blogera

Jaroslav Kuthan

Průšovo neštěstí

Ale jo, něco se stalo, to se pozná. Ukázal jsem na Vaněru véčko a k tomu jsem přidal povinné: "Dvě!" Jenže Průša, sedící naproti mně, řekl: "Já si dneska nedám."

14.10.2022 v 8:40 | Karma článku: 10.74 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Rodiče a děti, bití a nebití

Bít či nebít? A to je právě to, oč se mi hlava rozbíjí. Jak si věc vlastně stojí, když jde o vztah rodič - dítě a bití nebití? Třeba mi někdo rozsvítí.

25.4.2022 v 8:59 | Karma článku: 4.88 | Přečteno: 130 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Ráje

A Vyšší moc odstřihla poslední dílek z metru, který odměřoval dobu od vyhnání Adama a Evy. "Každému jeho ráj," pravila a odložila nůžky do božského šuplíku.

16.4.2022 v 15:05 | Karma článku: 9.73 | Přečteno: 241 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Značkování

Průšova žena kmitala od rána v kuchyni, ale Průšovi se to tak jako tak nezdálo. Měl dojem, že si až moc často dává pauzy.

25.3.2022 v 14:06 | Karma článku: 14.06 | Přečteno: 305 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 82 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.62 | Přečteno: 138 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 199 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.99 | Přečteno: 132 | Diskuse
Počet článků 194 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 511

Jsem jeden z mnoha.

Seznam rubrik

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...