Průša nesmí kouřit (povídka)
Průša se ocitl v časech, kdy do naší planety, respektive naší České republiky, udeřil zákaz kouření. Nepošel, ale vztek měl, to zase ne, že ne. Hlavně v jeho milované hospodě.
"Jaroušku, pivíčko a rumíček!" zavolal tradičně na hostinského. Pak sáhl rukou do náprsní kapsy.
"Dáš tu pracku z tý kapsy!" zahřměl hostinského hlas. Průša sebou trhnul a hostinský hřměl dál: "Sedí tu někde nějakej fízl a já budu mít kvůli tobě průser!"
"Srabe," děl Průša a položil ruku vedle druhé na stůl. Prsty mu samovolně klepaly o desku. Byly nabité nervozitou.
"K pivíčku a rumíčku patří přeci cigaretka!" zvolal prosebně a ruka opět zajela pod bundu.
"Vůbec mi to tady nevytahuj nebo tě vypakuju!" zahrozil hostinský. Průša se podvolil. Teprve potom dostal pití. Lokl si piva a zvrhl do sebe sklenku s rumem. Sáhl po cigaretách.
"Tak ale už toho mám dost! Ty si nedáš pokoj?" vykřikl hostinský, teď už vážně rozzlobený.
"Mařenko, přines anti!" Servírka Mařenka už věděla, co je anti a přinesla hřebíky a kladívko.
"Teď už bude od tebe pokoj," pravil hostinský a přitloukl Průšovi ruce ke stolu. "Tady máš brčko a buď v klidu."
Průša nasál desítku a mozek mu opět poručil, aby vytáhl krabičku. Jenže ruce držely u stolu, jako přibité. Totiž ony byly skutečně přibité. Krabička byla tak blízko a přeci tak daleko. Průša se pokusil vytáhnout krabičku zuby. Nedosáhl. Vzal do úst brčko a zkusil jím jednu cigaretu přisát. Nedržela. Pouze mu do hlavy vnikl pach tabáku. Roztřásl se vzrušením, na čele mu vyrazil pot. Také dostal vztek.
"Že ti není hanba," zakřičel na hostinského, "je ti jedno, že nám berou svobodu!"
"Svobodu," odfrkl hostinský ironicky.
"Čemu se směješ, burane?" rozvzteklil se Průša. "Nám alespoň není jedno, když nás zbavujou svobody, našich práv, tobě je to fuk, ale počkej, ono na tebe taky dojde. Dneska zakážou kouření a zítra třeba zakážou mít děti, aha? My aspoň bojujeme za svobodu, i za tebe bojujeme ty burane!"
"Já vím Bohumile, já vím...," pravil hostinský posměšně. Znal stovky takových bojovníků. Celý den museli plnit povinnosti a potom přitáhli do hospody bojovat za svobodu.
"Tuhle jsem tě viděl, jak jsi tancoval kolem kašny a zpíval na celé náměstí. Byl jsi ožralý."
"A co?" zeptal se Průša podrážděně.
"Když se neožereš, nemůžeš tančit ani zpívat, Průšo. To jen tak, když už mluvíme o té svobodě."
"Běž do prdele," odpověděl Průša logicky, "já tady nemluvím o zpívání a tancování, já mluvím o tom, že nám oni berou svobodu!"
Průša ještě chvíli horoval za právo všech lidí na kouření a pak si opět vzpomněl na cigaretu. Zalomcoval stolem, až se půllitr zakymácel. "Hergot, já si musím zapálit, já si prostě musím zakouřit, já už to nevydržím! Jardo, platím!"
"Hned to bude, Mařenko, přines pajcr, pán bude platit," odvětil hostinský.
"Hned, jen co odpajcruju tady pána!" zavolala Mařenka, která zrovna vytahovala hřebíky z rukou nějakého štamgasta. Skoro všichni v hospodě měli ruce přibité ke stolu.
Brzy se dostalo i na Průšu, Mařenka zručně vypáčila stodvacítky, Průša hodil na stůl stovku, zakřičel: "To je dobrý!" a zpocený a roztřesený vyletěl ven si zapálit.
"Svoboda...," pronesl si pro sebe znovu hostinský a tentokrát to neznělo ani tak ironicky, jako spíš smutně.
Pak šel točit pivo a vybalovat krabice s hřebíky...
Jaroslav Kuthan
Průšovo neštěstí
Ale jo, něco se stalo, to se pozná. Ukázal jsem na Vaněru véčko a k tomu jsem přidal povinné: "Dvě!" Jenže Průša, sedící naproti mně, řekl: "Já si dneska nedám."
Jaroslav Kuthan
Rodiče a děti, bití a nebití
Bít či nebít? A to je právě to, oč se mi hlava rozbíjí. Jak si věc vlastně stojí, když jde o vztah rodič - dítě a bití nebití? Třeba mi někdo rozsvítí.
Jaroslav Kuthan
Ráje
A Vyšší moc odstřihla poslední dílek z metru, který odměřoval dobu od vyhnání Adama a Evy. "Každému jeho ráj," pravila a odložila nůžky do božského šuplíku.
Jaroslav Kuthan
Značkování
Průšova žena kmitala od rána v kuchyni, ale Průšovi se to tak jako tak nezdálo. Měl dojem, že si až moc často dává pauzy.
Jaroslav Kuthan
Jsem hrdý
Promiňte mi, že užívám tak vzletných slov, ale skutečně se mi srdce dme pýchou, když spatřuji veškeré projevy osobní statečnosti mých spoluobčanů.
Jaroslav Kuthan
Manželské drama
Nebyl jsem u toho schválně, ani jsem schválně neposlouchal, taky ty moje dojmy nebyly vůbec úmyslné. Jenže Průša odpovídal své ženě na její hlasitá obvinění a nešlo utéct.
Jaroslav Kuthan
Čtení apokryfů
A byl pláč a nářek, a bylo velké soužení po Zemi, kdy matky si rvaly vlasy a otcové zamlkle hleděli do dálky, oči jejich se leskly, tváře zbrázděné zármutkem.
Jaroslav Kuthan
Nekonečno orgasmů
A to nepřeháním, mé orgasmy se blíží nekonečnu a já sama jsem teď ležatá osmička. Ležím a shora na mě buší zadnicí Tim nebo Mike, teď nevím...
Jaroslav Kuthan
Lovím na Tinderu
Nedaří se to. Nemůžu přijít na to proč, ale nedaří se to. Už ani nevím, kolikátým rokem lovím na Tinderu, je to moje noční můra, je ve mně zaháčkovaný, nepustí mne. Kdybych věděla, kde dělám chybu, kdybych...
Jaroslav Kuthan
Svatý Vintíř a šumavské buchty
Že prý svatý Vintíř, patron Šumavy, patří minulosti, kamsi do dob sklářů a vorařů, houby! Jako před staletími, i teď dbá o šumavské kopce, aby se v nich neděly nepravosti. Jeho metody jsou mnohdy drsné, ale vedené dobrým oumyslem.
Jaroslav Kuthan
Varování pro řidiče
Nuceně zde zastoupím dopravní zpravodajství a podávám varování před doslova apokalypsou v Českých Budějovicích, konkrétně z ulice Branišovská, přímo u jihočeské univerzity.
Jaroslav Kuthan
Úlomek z Průšova života
A řeknu vám, že největší energii spotřebuju na to, abych Průšovi uvěřil, že to s tím svým velikášstvím myslí vážně.
Jaroslav Kuthan
Vždyť o mně nic nevíte!
Ani mne tak nepobouřila zpráva v našem místním občasníku, že Průša na autobusáku osahával osmdesátiletou ženu, bývalou prostitutku, která se tím podle plátku dnes už neživí, jako dodatek, že prý z přihlížejících nikdo nezasáhl.
Jaroslav Kuthan
Jeden hotel na Šumavě (povídka)
Nedaleko Horské Kvildy je malý hotel a před ním už čtvrt století kouří jeho vedoucí Václav Bednář. Správně řečeno, on tam nekouří to čtvrt století bez přestávky, prokládá to prací.
Jaroslav Kuthan
Zápisky věrného
Dne dvacátého prvního května mi manželka sdělila, že tentokrát pojedu na chatu sám, protože tento víkend mají velký pracovní trénink, podařilo se sehnat tři špičkové lektory, kterým něco odpadlo a tak se to musí využít.
Jaroslav Kuthan
Pustili ho
Když jsem po delší době zase spatřil Průšu, řekl mi jako první toto: "Tak už mě pustili." "A sakra," řekl jsem mu na to, protože to byla vážná věc, hodně vážná.
Jaroslav Kuthan
Naše vrstvy
Malá úvaha, maximálně na dvě hodiny vašeho času. Jedna paní blogerová, kterou nebudu jmenovat, zveřejnila blog o poezii a musím říct, že tenhle tah se paní Ortové povedl.
Jaroslav Kuthan
Průšovo pozdní odpoledne
Těžko říct, jestli je Průša hypochondr, spíš to vypadá, že ano, ale říznutý radikálním přesvědčením, že doktory je potřeba hlídat a kritizovat. A pod vlivem takového radikalismu je Průšova společnost nudná až otravná.
Jaroslav Kuthan
Sonda do hlubin duše jedné ženské
Celé se to sběhlo u pokladny v Bauhau... (nedokončeno, abych nedělal reklamu). Já tam dotlačil vozík plný polystyrenu a čekal, až na mne přijde řada.
Jaroslav Kuthan
Rozhovor s Průšou
Na rovinu říkám, že by tenhle rozhovor s Průšou neproběhl, kdyby mu hned u baráku nepostavili dálnici. Ale tohle bylo tak zajímavý, že jsem za ním musel zajít a vyptat se.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |