Vůbec si nedokážu představit požádat někoho, aby mě pustil před sebe... To by mi opravdu muselo být hodně zle a bála jsem se, že se v obchodě složím nebo něco podobného. A za to bych se omluvila a asi vysvětlila... Jinak nevidím důvod...

Kdybych viděl, že máte v košíku jen jednu květinku, zatímco já, kleště, kladivo, hřebíky, vruty, sadu vrtáků, sadu šroubováků, pilu rámovku, barvu, štětec na barvu, ředidlo na barvu, pytel cementu, pytel lepidla, těsnící tmel sanitární, těsnící tmel bitumenový, cererit, hlístice na lalokonosce atd. , tak bych Vás klidně pustil i bez požádání i bez důvodu

Tak to se mi ještě nestalo, aby mě v podobném zařízení někdo žádal a přednostní vyřízení u pokladny. Za to, když se pohybuji po chodníku, tak mě každou chvilku někdo žádá o pár peněz

Ale zajímala by mě taková technická skoro až matematická stránka věci. Měl jste v košíku naloženo více než onen asi manželský pár?

A dále pak, čistě modelingová otázka, v jakém poměru bylo velké pozadí dámy k ostatním jejím proporcím?

Opticky jsem měl víc, protože jsem vezl polystyren, ale odbavení trvalo jen pár vteřin. Poměr pozadí ke zbytku byl cca 17:1.

Paní zřejmě tento postup používala běžně a hřešila na to, že jen málo lidí nevyhoví. Proto už to asi z její strany nebyla ani prosba, ale požadavek, a odpovídala tomu i její reakce. Neměl jste vyměknout, možná by se příště chovala pokorněji.

Ta reakce ji prozradila, to fakt nebyla zdvořilá prosba, ale povel a po nevyhovění těžká averze.

Rafinovaně jste způsobil tomu manželovi problémy.

To se fakt v ten moment nedá domyslet...

nechcete .... ?? nepotřebujete .... ??? ... občas odpovídám jen ANO a oni se diví, že opravdu myslím nechci, nepotřebuji ...

Jo, nebo po telefonu slavnostní sdělení, že jste vyhrál nějakou soutěž a pak otázka: Máte radost? Tam to úplně vybízí říct: Ne.

Možná není až tak strašná, jak se v tu chvíli chovala. Třeba byla nevyspalá, vystresovaná z práce, v přechodu... Celou dobu nákupu ji manžel štval, třeba se přes hodinu hádali o barvě kachliček do koupelny a proto na něj házela vražedné pohledy. Po víc než hodině debat, že hráškové zelené kachličky jsou sice levnější, ale fakt hnusné začal manžel vtipkovat. To už bylo moc a tak už další vtip od chlapa neunesla.

I když podobnou paní taky znám. Celý život byla šéfovou v nějaké firmě a manžel už to její komandování neunesl, hned po maturitě utekly z domu i dcery. Výše důchodu pro ní byla tak šokující, že nastoupila do kanceláře malé firmy a tam ji všichni upřimně nenáviděli. Ne, že by uvnitř byla zlá, ale byla zvyklá, že ona zavelí a celý svět poslechne.

Velikost zadku nesouvisí z povahou. Víte to, že?

Zadek si člověk většinou nevybírá, takže nic proti. Ale nevyspalá nebyla, byla cílevědomá, energická, celé mi to připadalo, že si jde za svým a já jí stojím v cestě.

Frfňala a frfňala a pak ani nepoděkovala.....

No, nějak ji to rozhodilo, to bylo poznat.

Co na to říct abych se opičila po Šárce...

No třeba vám byla jen nesympatická a to co o ní píšete může být úplně jinak... :-)

To už mě život naučil, že všechno je skoro vždycky jinak. Jen ty okamžité dojmy jsou někdy neúprosné.

Co na to říct? Chudák její manžel. Mít doma ženskou bez smyslu pro humor není nic moc.

Třeba mají doma smíchu až nad hlavu. Paní tu srandu jistě dobře řídí.

Tady sonda nemusela jít moc hluboko.

Stačilo bohatě...