Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vlčák (povídka)

5. 06. 2016 14:15:00
Můžete se třeba postavit na hlavu, malér neuhlídáte. Já bych mohl vyprávět. Nejdřív trochu o sobě. Líbí se mi na mně, že jsem slušný člověk, chovám se zdvořile a ohleduplně.

Trochu paradoxní je, že jsem přitom schopen přátelit se s Vlčákem. On se tedy správně jmenuje Vlk, Drahomír Vlk, Vlčák mu říkáme někdy od páté třídy. Je to prase. Známe se od školky. A proto ho nemůžu zavrhnout. Cítil bych se nepříjemně, jako zrádce. Navíc Vlčák je člověk asertivní a nadprůměrně nevnímavý k signálům. Nejde se ho zbavit.

"Zajdeme do Hvězdy!" navrhl dychtivě Vlčák, když mě po čtvrt roce potkal na ulici.

"Tam jsem nebyl, ani nepamatuju," odpověděl jsem. Vlastně proč ne, Hvězda je docela pajzl, tam ostuda nehrozí, jelikož Drahoš tam zapadne jako puzzle.

"Celý je to tam teď předělaný," řekl Vlčák a já ho příliš neposlouchal.

A bylo. Někdejší lokál byl pryč, místo něj nová restaurace, ubrusy, na každém stole vázička s kytkou, tichá hudba. Což dřívější hosty odpuzuje. Ale no nic, do takových podniků se pak stahuje slušnější část města. Vlčák byl adaptabilní, jemu to nevadilo. Usedli jsme a poručili si pivo.

Vlčák si lokl, postavil napůl prázdnou sklenici a otřel si pěnu. Spokojeně se rozhlédl. Pak zbystřil.

"Ty vole," vydechl tlumeně. "Ty vole, ta je má..."

"Co, koho?" zeptal jsem se zmateně.

"Támdlencta," ukázal bradou. Podivně se mu leskly oči.

Podíval jsem se ve směru brady. Seděla tam učitelka mého syna. Mladá učitelka. Ta by do bývalé Hvězdy nikdy nevkročila. Průšvih byl, že Vlčák do současné Hvězdy vkročil. Jak už jsem se zmínil, je to prase. To znamená, že když vidí správný výstřih, doslova mu jebne. Většinou to skončí ostudou. A já jsem tu s ním. Tohle bude čistokrevný průser.

"Vidíš ty její kozy?" zachraptěl Vlčák. Zíral učitelce přes dva stoly na tričko. Jestli si ho všimne, začne na ni dělat grimasy, začne se pitvořit, slintat, pak vstane... Když před ním neuteče, chytne každou rukou jedno z jejích ňader, jemu to bude úplně fuk, klidně si nechá nafackovat, hlavně že drží. A já? Já budu ve škole vyřízenej. Jak mě uvidí na rodičáku, bude si reflexivně zapínat knoflíky až po temeno. Byl jsem tam přeci s tím úchylem.

"Vlčáku, Vlčáku, Vlčáku, Vlčáku!" šeptal jsem naléhavě a zuřivě, ale co naděláte s šílencem, který se sápe po poprsí, i když zatím jen očima. A jako v okamžicích smrtelného nebezpečí se mozek vybičuje k nadlidským výkonům, i já dostal instinktivně nápad.

"Pane vrchní!" zavolal jsem na procházejícího číšníka. Okamžitě zabočil k nám.

"Budete si přát?" mírně se ke mně nahnul.

"Dáme si vepřovou pečeni se zelím a dvojitým knedlíkem," řekl jsem nahlas.

"Dvakrát vepřovou, dvojitý knedlík, prosím," uklonil se číšník a odešel. Začalo odpočítávání.

Věděl jsem, že jediná věc, která dokáže Vlčáka vrátit z jeho sexuálního běsnění na zem, je žrádlo. A z toho vepřo knedlo bylo na prvním místě. Moje budoucnost se teď vařila v kuchyni. Doufal jsem, že ve Hvězdě mají rychlého kuchaře.

Učitelka se občas na židli vypjala a Vlčák změnil barvu. Nevnímal nic, než její hrudník. Věděl jsem, že jestli se mladá žena skloní ke kabelce, kterou měla položenou na koberci, bude to poslední kapka, Vlčák to nevydrží. Patrně jí roztrhá tričko, aby se dostal k pokladu. Pak už mu bude všechno jedno. Číšník s tácem!

Z talířů se kouřilo, dávají tu velké porce. Přes všechen stres se mi začaly sbíhat sliny. Vlčák slintal už dlouho.

"Vlčáku! Vlčáku!" zabušil jsem mu pěstí na rameno. Otočil se ke mně a hned na to k talíři. Pára ze zelí ovanula obličej.

"Ajajaj...," udělal Vlčák s potěšením nad vepřovou pečení. Jaká to mocná zbraň proti sexuálnímu násilí. Takový plný talíř, to je nejlepší pomůcka ke vštípení zásadní poučky: Vepřová je objekt, žena není, zelí je objekt, žena není, knedlík je objekt, žena není objekt!

"Tak jak?" zeptal jsem se.

"Výborný, kurevsky výborný!" zamlaskal Vlčák a já věděl, že z nejhoršího jsem venku. A učitelka, ač to nevěděla, tak také. S úlevou jsem sledoval, jak Vlčák požírá osmý knedlík a všechen sex na světě, všechno, co se podobá ženským ňadrům, je mu úplně ukradené. A ještě větší úlevu mi u desátého knedlíku přinesl pohled na učitelku, která zaplatila svou kávu a zmizela z Hvězdy do bezpečí. Zlatý knedlíky, zlatá vepřová se zelím. Katastrofa zažehnána, dobře to dopadlo, Vlk se nažral a kozy zůstaly celé...

Autor: Jaroslav Kuthan | neděle 5.6.2016 14:15 | karma článku: 21.20 | přečteno: 490x

Další články blogera

Jaroslav Kuthan

Průšovi já práci hledat nebudu! (povídka)

Když Průša vlezl do mé kanceláře (ano, mám svou kancelář), musel jsem vynaložit obrovské úsilí, abych na sobě nedal znát radost.

19.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 430 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Jak došel Nývlt štěstí

Přesně asi tak dvacet minut po vystoupení z vlaku sebou pan Nývlt škubnul a plácnul se dlaní do levé náprsní kapsy. Potom se plácnul do pravé náprsní kapsy.

31.8.2017 v 13:30 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 416 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průša koupil psa (minipovídka)

Průša si prvně v životě koupil psa. Nějak ho to vzalo, to víte, první pejsek. Asi to s tou starostlivostí vzal až moc vážně. A já nějakou shodou okolností byl vždy u toho. Nejdřív jsem ho viděl tahat z auta přepravky, plné králíků

24.8.2017 v 18:06 | Karma článku: 12.56 | Přečteno: 333 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průša zvítězil (povídka)

A podíval jsem se na druhý chodník a tam šel Průša. Nic se za ty roky nezměnilo, pořád se mu při chůzi třese nakynuté břicho, nos se mu propadá mezi tučné tváře, nohy se tíhou rozestupují do X a jsou velmi tlusté a krátké.

19.8.2017 v 8:45 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 293 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martin Jaroš

Na pozítří...

Kolegyně mi právě přeje "šťastnou urnu" ! ;) Nakonec, právě v čase voleb, proč si nedopřát trochu toho Švejkovského nadhledu?

20.10.2017 v 14:07 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 149 | Diskuse

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 23.68 | Přečteno: 1508 | Diskuse

Dita Jarošová

Říjen v sametu...

Letošní podzim se stal samet doslova hitem, a je vskutku proč! Tak předně- na dotekově vrcholně příjemný a nositelný, nemluvě o nadčasovosti, i baroko na něho pělo ódy. Neptejte se mne na barvy, asi všechny jsou krásné...

19.10.2017 v 21:37 | Karma článku: 6.63 | Přečteno: 103 | Diskuse

Ladislav Marek

Osud

''Dixit autem illi diabolus: Si Filius Dei es, dic lapidi huic ut panis fiat. Et respondit ad illum Jesus: Scriptum est: Quia non in solo pane vivit homo, sed in omni verbo Dei." (Lk 4; 3 - 4)

18.10.2017 v 9:55 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 152 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 195 | Diskuse
Počet článků 121 Celková karma 13.06 Průměrná čtenost 563

Jsem jeden z mnoha.

Seznam rubrik

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.