Potkal jsem anděla (minipovídka)

Čas vánoční, čas andělů. A také čas splněných přání. Přišel ke mně anděl. Zůstal jsem bez hnutí, oslněný jeho krásou. Věděl jsem, co se vypráví. Že o Vánocích plní andělé největší přání.

Neusmál se, ale jeho tvář byla plna laskavosti.

"Vím o tvém přání," řekl. Zachvěl jsem se. Takže je to pravda. V čase vánočním se dějí zázraky.

"Anděli," řekl jsem a dál jsem nemohl pokračovat. Naprázdno jsem polkl. Anděl ke mně přistoupil a jemně mne uchopil za rameno.

"Pohleď, tvé přání je splněno," řekl vlídně a společně jsme se otočili.

Stál tam. Malý, zelený skřet s odpudivým, infantilním úsměvem, tam stál a ihned spustil odporně řezavým hlasem své: "Dneska podáte, zítra dostanete, dneska podáte, zítra vyzvednete... a ještě jednou, dneska podáte, zítra dostanete..."

Podíval jsem se na anděla: "Opravdu můžu?"

"Je to přece tvé přání, a přání se o Vánocích plní," odpověděl.

Rozběhl jsem se a nakopl jsem skřeta tak mocně, že vysokým obloukem odlétl a zmizel za obzorem. Nikdy předtím jsem nepoznal takovou rozkoš. Snad se ten zmetek tam někde v dálce rozplácl o České středohoří.

"Už nikdy?" podíval jsem se na anděla prosebně.

"Ne, už nikdy ho neuvidíš a neuslyšíš," pravil anděl konejšivě. Vánoce jsou časem zázraků a splněných přání.