Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moje žena (povídka)

2. 05. 2017 11:15:03
Přijel jsem o den dříve. Nikdy v historii lidstva se nestalo, že by chlap přijel o den dříve a nenašel ve svém bytě cizího chlapa.

Jsem schopný, jsem ambiciózní a jsem solventní, ale nejsem výjimečný. Byl tam. Na stole svíčka a naproti chlapovi sedí manželka. Moje manželka. Moje, moje, je moje a jenom moje! A ten chlap mi to nabourává! Zachoval jsem však klid:

"Kurva, co tohle má znamenat?!"

Vyskočila z křesla, jako by ji uštkl had.

"Arnošte, není to tak, jak si asi teď právě myslíš! Naopak, je to úplně jinak, než si asi myslíš!" blekotala zmateně.

"Ptal jsem se, co má tohle znamenat?!" poručil jsem své ženě s otazníkem. "Kdo je tenhle?" Chtěl jsem vědět jmenovitě, koho zabiju.

"Ale vždyť já ho skoro neznám!" vykřikla zoufale.

"Povídám... kdo je tenhle chlap?!" Ten, o kterém byla řeč, seděl bez hnutí, jako by se ho celá nevěra netýkala. Zabiju ho, protože mi sáhl na soukromý majetek. Je to moje žena, moje! Do vraždy zbývalo sotva půl vteřiny.

"Tak už mě konečně aspoň jednou poslouchej!" zavřískla moje žena hystericky. To bylo v našem vztahu něco nového. Nikdy mě o nic nežádala.... tedy ze začátku ano, byly z její strany takové pokusy, ale brzy jsme si vše vyjasnili. Na čem spočívá naše manželství? Na třech zásadních pilířích: Dávám jí peníze, pak za druhé: dávám jí hodně peněz a konečně za třetí: dostává ode mne spoustu peněz. To je podle mne kvalitativně rovno právní smlouvě o potlačování jakékoliv citové potřeby. Tečka.

Právě porušila smlouvu. Chce, abych ji poslouchal. Ale ano, proč ne, no prosím, klidně... Před vraždou bývá pachatel často zaplaven přílivem shovívavosti k věcem pomíjivým.

"Mluv tedy!" poručil jsem své ženě, která je moje.

"Tohle není první chlap, kterého mám u nás doma," začala vysvětlovat a já vyskočil, uražen, ponížen, rozvzteklen...

"Sakra, říkal jsi, že mám mluvit," připomněla mi. Na to, že je moje žena, což znamená žena, která je moje, je dost drzá. Alespoň se dozvím skutečný stav věcí.

"Takže...," musel jsem se velmi ovládat, "takže kolik takových...," podíval jsem se na to ono, co sedělo na křesle, "... jsi si natahala do mého bytu, zatímco jsem venku vydělával peníze?"

"Tři, i s tímhle," odpověděla ihned. Zvedl jsem ruku, kterou jsem zamýšlel provést mord.

"První...!" vykřikla spěšně, aby odvedla mou pozornost od zločinu, "první byl ten Kubánec, co chodí za Marcelou ze sámošky!"

"Ano, jak jinak," pravil jsem pohrdavě, "pořád se najde dost slepic, které zblbnou nad přičmoudlým negramotem."

"Tak to není!" odpověděla pobouřeně. "Vzala jsem ho k nám, seděli jsme a já mu povídala o sobě." To mě vážně pobavilo.

"Vždyť ten orangutan neumí česky ani předložku, ten má starost jenom o svou předkožku," byl jsem tak nasraný, že jsem začal rýmovat.

"Právě proto, že neumí česky!" vykřikla moje žena a pohlédla na mě. "Povídala jsem mu čtyři hodiny, dívala se na něj a zase povídala, ale nebylo to ono, ne, nebylo...," zasnila se tak nějak zvláštně. Celé to znělo dost podivně, ale co já se s ní budu vybavovat.

"Kdo byl ten druhý?"

"Ten Mongol z kulturáku," odpověděla. Nemohl jsem uvěřit, že slyším správně.

"Ten neandrtálec, co uklízí v kulturáku?" vykřikl jsem. "Jak jsi se s tím retardérem bavila, když neumí po našem ani fň a navíc je hluchej, není?" Tohle fakticky začíná smrdět nadpřirozenem.

"Ano, ano, huhňá něco mongolsky nebo jak tam oni mluví, neslyší ani kdyby za ním spadnul panelák, a přeci jsem ho tady měla, ano, měla!" vykřikla moje žena. Tohle mi mozek nebral. Něco takového mi přitáhnout do bytu...

"A co, rozuměli jste si?" zeptal jsem se jízlivě.

"Říkala jsem mu spoustu věcí o sobě, co bych ráda, co bych chtěla a tak..., ale pořád to nebylo ono, ne, nebylo...," opět se tak podivně zahleděla do dálky. Je na mě, abych to utnul.

"A tohle to, co tady dřepí a tupě na nás čumí? Do třetice. Už je to ono? Co je to vlastně zač?"

"Jmenuje se Bánghází, přijel na půl roku z Indie, nikdy předtím tady nebyl, neumí česky, má absolutní ztrátu sluchu a navíc je těžký autista," vyprávěla moje žena věcně. Tohle už není normální. Už nemám ani sílu se rozčílit.

"A co, co tenhle drobeček, pořád to ještě není ono?" šišlám s přeslazeným odporem.

"Ale je, teď teprve je to ono," řekla moje žena, která je moje. "Teď teprve, když tomu hluchému autistovi, co nezná slovo česky, vyprávím o tom, co bych v životě ráda, jaké mám touhy a přání, po čem prahnu a čeho se mi k uzoufání nedostává, a když vidím, jak je to zbytečné, marné a úplně na nic mu něco povídat, teprve teď mám ten pocit, že mluvím s tebou, Arnošte.

Autor: Jaroslav Kuthan | úterý 2.5.2017 11:15 | karma článku: 22.51 | přečteno: 829x

Další články blogera

Jaroslav Kuthan

Průšovi já práci hledat nebudu! (povídka)

Když Průša vlezl do mé kanceláře (ano, mám svou kancelář), musel jsem vynaložit obrovské úsilí, abych na sobě nedal znát radost.

19.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 430 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Jak došel Nývlt štěstí

Přesně asi tak dvacet minut po vystoupení z vlaku sebou pan Nývlt škubnul a plácnul se dlaní do levé náprsní kapsy. Potom se plácnul do pravé náprsní kapsy.

31.8.2017 v 13:30 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 416 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průša koupil psa (minipovídka)

Průša si prvně v životě koupil psa. Nějak ho to vzalo, to víte, první pejsek. Asi to s tou starostlivostí vzal až moc vážně. A já nějakou shodou okolností byl vždy u toho. Nejdřív jsem ho viděl tahat z auta přepravky, plné králíků

24.8.2017 v 18:06 | Karma článku: 12.56 | Přečteno: 333 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průša zvítězil (povídka)

A podíval jsem se na druhý chodník a tam šel Průša. Nic se za ty roky nezměnilo, pořád se mu při chůzi třese nakynuté břicho, nos se mu propadá mezi tučné tváře, nohy se tíhou rozestupují do X a jsou velmi tlusté a krátké.

19.8.2017 v 8:45 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 293 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martin Jaroš

Na pozítří...

Kolegyně mi právě přeje "šťastnou urnu" ! ;) Nakonec, právě v čase voleb, proč si nedopřát trochu toho Švejkovského nadhledu?

20.10.2017 v 14:07 | Karma článku: 5.13 | Přečteno: 149 | Diskuse

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 23.67 | Přečteno: 1502 | Diskuse

Dita Jarošová

Říjen v sametu...

Letošní podzim se stal samet doslova hitem, a je vskutku proč! Tak předně- na dotekově vrcholně příjemný a nositelný, nemluvě o nadčasovosti, i baroko na něho pělo ódy. Neptejte se mne na barvy, asi všechny jsou krásné...

19.10.2017 v 21:37 | Karma článku: 6.62 | Přečteno: 103 | Diskuse

Ladislav Marek

Osud

''Dixit autem illi diabolus: Si Filius Dei es, dic lapidi huic ut panis fiat. Et respondit ad illum Jesus: Scriptum est: Quia non in solo pane vivit homo, sed in omni verbo Dei." (Lk 4; 3 - 4)

18.10.2017 v 9:55 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 152 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 195 | Diskuse
Počet článků 121 Celková karma 13.06 Průměrná čtenost 563

Jsem jeden z mnoha.

Seznam rubrik

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.