Vezměte si prostě bezvýznamně obecní úřad v bezvýznamném městě a máte příběh. Nastoupila tajemnice. Ne do auta, ne do výtahu, ale do funkce. Tu funkci potřebovala, jsou lidé, kterým bez funkce selhávají funkce.
Špatně se jim dýchá, nemohou spát a v noci se přežírají. Jmenovala se Pindová.
Pindová se prodrala do funkce tajemnice proto, aby přežila. Potřebovala se přismraďovat lidem takzvaně podřízeným do životů, protože z nich čerpala živiny. A opravdu to bylo poznat, jen kvetla. Nádherně obarvené vlasy, kolem ústního otvoru vkusně nakreslená huba, kostýmek přesně podle maloměstského dress code, lodičky, ze kterých vytékaly tučné kotníčky. A hlavně úřední vitalita. Díky ní vydržela přismraďovat se den co den celou, přísně kamerami a čipy hlídanou pracovní dobu.
Na úřadě dlel tou dobou jeden tvor, takový malý, vyschlý skřet, podle úředních záznamů se údajně jednalo o ženu, ale těžko říct. Zastávalo to jakousi pozici v nějaké malé kanceláři a vydrželo to celé hodiny žvanit o druhých lidech. Když Pindová poprvé usedla v úřední křeslo, skřet začenichal a okamžitě poznal, že přišla vytoužená chvíle. Otřel si slinu v koutku a jal se vší silou neboli silou, kterou je schopna vyvinout průměrná veš, vtírat v Pindové přízeň. Přeskočím tuto etapu, jen konstatuji, že se to podařilo na výbornou. Tak na úřadě zavládl pár Pindová - skřet.
No a pak se tam nějak přimotal nový úřední šiml, takový mladý muž, plný energie; nastoupil věřiv, že život je snadný, když se všichni domluví. Tento optimismus mu Pindová, podněcovaná skřetem, dávala sežrat každou směnu, vždycky ťala z moci úřední a energicky odešla do své kanceláře. Mladý šiml vadl a do práce začal chodit se strachem.
Když mu ještě zbývalo trochu odvahy a jednoho dne za ním dorazil skřet a přikázal mu provést jakýsi úkol, šiml namítl, že skřet k takovým příkazům nemá pravomoc. Skřetovi se rozšířily zorničky zlostí, ovšem pokud by měl takovou vzpouru řešit sám, pravděpodobně by se připochcal. Odspěchal tedy k tajemnici a za čtvrt hodiny si Pindová volala šimla k sobě do kanceláře. Zde mu vyjmenovala veškerá pochybení za posledních čtyřicet osm měsíců a pronikavým hlasem vyjádřila nespokojenost. Ani slovem se nezmínila o své anální družce, čili nemohlo být řeči o tom, že se vše děje na něčí popud.
Tak to šlo dá a dál, měsíc za měsícem a šiml chátral. Není divu, když tělu chyběly živiny, které z něj nasávala Pindová a to, co pak blahobytně vypšoukala, dychtivě požral skřet.
A termíny! To byla zbraň nad jiné rachotící. Termíny, termíny... proč jste nedodržel termín? Za chvíli bude po termínu a vy nemáte skoro nic hotové! Blíží se termín, začal jste vůbec něco dělat? Běda vám, jestli to nebude v termínu! No tak tady budete tak dlouho, dokud to nedoděláte!
Tohle mělo rychlý spád. Ani to snad jinak dopadnout nemohlo. Tělo uvadlo a sesypalo se. Na to jsou zákony, vážení. Když má Pindová kdovíproč pravomoc určovat vám, jak se budete v práci cítit, musí se šiml poroučet do nemocnice. Tady to opravdu nedopadlo. Mysl byla příliš rozložená, ten člověk si všechno moc bral. Když nejste schopni ignorovat skřeta, který vlaje tajemnici z řitního otvoru, vyhlodá vám v mozku díru. Šiml prostě zkolaboval a příliš zelené mu v budoucnu nesvítilo. A co na to Pindová?
Jednoho dne přišla do nemocnice... tedy ne tajemnice, ale obsílka. V ní stálo:
Vzhledem k vaší dlouhodobé pracovní neschopnosti vás tímto žádáme o odevzdání klíčů od kanceláře, dále služebního telefonu a vstupního čipu. Toto vše jste dle směrnice č. 2587984x/c458.B povinen odevzdat nejpozději do pěti pracovních dnů před svou smrtí.
S úředním pozdravem a skřetem v zadnici
Pindová - - - TAJEMNICE
Já si teď plácnu úplně hrubý odhad, nezlobte se za to plácání: ve dvou ze tří úřadů mají nějakou takovou pindovou a skoro vždycky jí za prdelí vlaje nějaký skřet.
