Opravdová láska
Cítili vzájemné sympatie, a jak je také necítit například ve chvíli, kdy oba společně plivli na Koudelku, který Jarmilce zahodil lžíci pod stůl a ještě se tomu smál. A právě zde, v jídelně, předložil jednou Hyneček největší důkaz svého upřímného citu.
Toho dne byla k obědu čočka. Na talířích se šedivěla jakási rozplizlá hmota, poloteplá...ba dokonce polostudená, oschlá na povrchu, nechutná v nitru, nedalo se to jíst, a tak děti jedly. Ovšem Jarmilka odmítala požít byť jen jednu čočku, míchala směs doprava a následně opačně, rýpala hluboké strže a tvořila převisy, to vše jen za použití lžíce. Její počínání neušlo pozornosti paní učitelky, která dohlížela na stravovací návyky malých svěřenců. Přísně se postavila nad Jarmilku a informovala ji, že tam bude sedět tak dlouho, dokud oběd nedojí. Něco strašného. I Hyneček, který statečně konzumoval vedle Jarmilky, se pobouřeně podíval za sebe nahoru, aby vyjádřil nesouhlas. Ani jemu čočka nechutnala, cítil odpor ke každému soustu, byl však silná osobnost a tak jedl bouřícímu se žaludku navzdory.
Jarmilka se nešťastně podívala na Hynečka, svého přítele, natahovala k pláči, neboť věřila, že bude u svého plného talíře sedět do konce života. Tolik věřila hrozbě paní učitelky. Hyneček opětoval pohled se stejnou náloží nešťastnosti, spolkl další kus břečky, žaludek zatroubil k útoku a Hyneček vzápětí vrhl jeho obsah Jarmilce do talíře. Řešení geniální ve své jednoduchosti a účinnosti. Paní učitelka zbledla, zakryla si ústa dlaní a odvrátila se od nechutné scenérie. Jarmilka zvolila barvu obličeje zelenou a s výmluvným: "Blééééééééééé...!" odskočila od stolu. Hyneček strnule seděl a utíral si bradu. Každopádně Jarmilka byla od dalšího nátlaku osvobozena a dobro zvítězilo.
Tak Hyneček dobyl srdce malé Jarmilky, jiní mladí muži hází po mladých dívkách okem, Hyneček hodil šavli. Jistěže jednou povyroste a dojde k poznání, že mnohem jistější cesta k dívčímu srdci vede nikoliv přes blití, nýbrž přes poezii, zcela v duchu klasického rčení: "Místo šavel, Borovský Havel". Avšak pro tuto chvíli dosáhl nehynoucího obdivu ze strany hladové, ale šťastné Jarmilky tím, že se jí v pravý okamžik nezištně vyzvracel do talíře. Jestli toto není opravdová láska, tak už nevím...!
Jaroslav Kuthan
Průšovo neštěstí
Ale jo, něco se stalo, to se pozná. Ukázal jsem na Vaněru véčko a k tomu jsem přidal povinné: "Dvě!" Jenže Průša, sedící naproti mně, řekl: "Já si dneska nedám."
Jaroslav Kuthan
Rodiče a děti, bití a nebití
Bít či nebít? A to je právě to, oč se mi hlava rozbíjí. Jak si věc vlastně stojí, když jde o vztah rodič - dítě a bití nebití? Třeba mi někdo rozsvítí.
Jaroslav Kuthan
Ráje
A Vyšší moc odstřihla poslední dílek z metru, který odměřoval dobu od vyhnání Adama a Evy. "Každému jeho ráj," pravila a odložila nůžky do božského šuplíku.
Jaroslav Kuthan
Značkování
Průšova žena kmitala od rána v kuchyni, ale Průšovi se to tak jako tak nezdálo. Měl dojem, že si až moc často dává pauzy.
Jaroslav Kuthan
Jsem hrdý
Promiňte mi, že užívám tak vzletných slov, ale skutečně se mi srdce dme pýchou, když spatřuji veškeré projevy osobní statečnosti mých spoluobčanů.
Jaroslav Kuthan
Manželské drama
Nebyl jsem u toho schválně, ani jsem schválně neposlouchal, taky ty moje dojmy nebyly vůbec úmyslné. Jenže Průša odpovídal své ženě na její hlasitá obvinění a nešlo utéct.
Jaroslav Kuthan
Čtení apokryfů
A byl pláč a nářek, a bylo velké soužení po Zemi, kdy matky si rvaly vlasy a otcové zamlkle hleděli do dálky, oči jejich se leskly, tváře zbrázděné zármutkem.
Jaroslav Kuthan
Nekonečno orgasmů
A to nepřeháním, mé orgasmy se blíží nekonečnu a já sama jsem teď ležatá osmička. Ležím a shora na mě buší zadnicí Tim nebo Mike, teď nevím...
Jaroslav Kuthan
Lovím na Tinderu
Nedaří se to. Nemůžu přijít na to proč, ale nedaří se to. Už ani nevím, kolikátým rokem lovím na Tinderu, je to moje noční můra, je ve mně zaháčkovaný, nepustí mne. Kdybych věděla, kde dělám chybu, kdybych...
Jaroslav Kuthan
Svatý Vintíř a šumavské buchty
Že prý svatý Vintíř, patron Šumavy, patří minulosti, kamsi do dob sklářů a vorařů, houby! Jako před staletími, i teď dbá o šumavské kopce, aby se v nich neděly nepravosti. Jeho metody jsou mnohdy drsné, ale vedené dobrým oumyslem.
Jaroslav Kuthan
Varování pro řidiče
Nuceně zde zastoupím dopravní zpravodajství a podávám varování před doslova apokalypsou v Českých Budějovicích, konkrétně z ulice Branišovská, přímo u jihočeské univerzity.
Jaroslav Kuthan
Úlomek z Průšova života
A řeknu vám, že největší energii spotřebuju na to, abych Průšovi uvěřil, že to s tím svým velikášstvím myslí vážně.
Jaroslav Kuthan
Vždyť o mně nic nevíte!
Ani mne tak nepobouřila zpráva v našem místním občasníku, že Průša na autobusáku osahával osmdesátiletou ženu, bývalou prostitutku, která se tím podle plátku dnes už neživí, jako dodatek, že prý z přihlížejících nikdo nezasáhl.
Jaroslav Kuthan
Jeden hotel na Šumavě (povídka)
Nedaleko Horské Kvildy je malý hotel a před ním už čtvrt století kouří jeho vedoucí Václav Bednář. Správně řečeno, on tam nekouří to čtvrt století bez přestávky, prokládá to prací.
Jaroslav Kuthan
Zápisky věrného
Dne dvacátého prvního května mi manželka sdělila, že tentokrát pojedu na chatu sám, protože tento víkend mají velký pracovní trénink, podařilo se sehnat tři špičkové lektory, kterým něco odpadlo a tak se to musí využít.
Jaroslav Kuthan
Pustili ho
Když jsem po delší době zase spatřil Průšu, řekl mi jako první toto: "Tak už mě pustili." "A sakra," řekl jsem mu na to, protože to byla vážná věc, hodně vážná.
Jaroslav Kuthan
Naše vrstvy
Malá úvaha, maximálně na dvě hodiny vašeho času. Jedna paní blogerová, kterou nebudu jmenovat, zveřejnila blog o poezii a musím říct, že tenhle tah se paní Ortové povedl.
Jaroslav Kuthan
Průšovo pozdní odpoledne
Těžko říct, jestli je Průša hypochondr, spíš to vypadá, že ano, ale říznutý radikálním přesvědčením, že doktory je potřeba hlídat a kritizovat. A pod vlivem takového radikalismu je Průšova společnost nudná až otravná.
Jaroslav Kuthan
Sonda do hlubin duše jedné ženské
Celé se to sběhlo u pokladny v Bauhau... (nedokončeno, abych nedělal reklamu). Já tam dotlačil vozík plný polystyrenu a čekal, až na mne přijde řada.
Jaroslav Kuthan
Rozhovor s Průšou
Na rovinu říkám, že by tenhle rozhovor s Průšou neproběhl, kdyby mu hned u baráku nepostavili dálnici. Ale tohle bylo tak zajímavý, že jsem za ním musel zajít a vyptat se.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |