Průšovi já práci hledat nebudu! (povídka)
Úplně jsem zrudl, z čela mi kapal pot, z nosu nudle, z koutku slina, dralo se ze mě jakési kvičení a chrochtání, které přecházelo v sípot, byl to boj s emocemi. Nakonec jsem se ovládl, nic ze svých pocitů jsem neprozradil, cítil jsem se však skvěle.
Průša zůstal stát dva kroky od dveří. Podepisoval jsem lejstra, já jsem klíčový, já jsem důležitý, on musí počkat. Když jsem podepsal asi třicet dokumentů a víc jich na stole nebylo, začal jsem je podepisovat ještě jednou. Líbila se mi ta atmosféra, kdy jeden musí čekat, až ten druhý bude mít hotové důležité věci a bude se jím moci zabývat.
"Posaď se," řekl jsem mimochodem a nezvedl hlavu. Podepisoval jsem zbývající papíry a s uspokojením jsem viděl, že Průša si opravdu sedl. Na mé vybídnutí! Po dalších patnácti podpisech byla ta pravá chvíle, abych dal najevo, že jsem zde pro lidi.
"Tak co s tebou, Průšo?" otázal jsem se s mírnou únavou z přepracovanosti, mírným nadhledem, mírnou blahosklonností, mírnou laskavostí a mírnou snahou pomoci v hlase.
"Potřeboval bych místo," řekl Průša.
"Hmmm," založil jsem si ruce na prsou. "Tak ty hledáš práci. Podívejme." Ano, byla to nejbáječnější chvíle, jakou jsem si dovedl představit. Pomalu jsem vstal a s rukama stále založenýma jsem přistoupil k oknu. Díval jsem se ven, zády k Průšovi a pohupoval jsem se ze špiček na paty a zpět. Pak jsem se vrátil ke stolu a sedl si. Prolistoval jsem několik svazků v šanonech, zahleděl jsem se do stropu a evidentně jsem o něčem intenzivně přemýšlel. Potom jsem se zahleděl na sedícího Průšu.
"Tak podívej, Průšo. Aby bylo jasno, komunistovi já žádnou práci hledat nebudu."
Ježíši, to znělo! Kdybych se sám neslyšel, nevěřil bych, že mohu říct něco tak expresivního nebo impresivního, každopádně jsem měl dojem, že v ten okamžik převyšuju všechny české dějepisné postavy o hodný kus úctyhodnosti. Právem. Mám kredit, myslím morální.
Okamžitě po převratu jsem vystoupil ze strany. Nebo skoro okamžitě. Do revoluce jsem tam byl jen proto, že to jinak nešlo. Ale komunista jsem ve skutečnosti nikdy nebyl. Kolikrát doma, když už děti spaly, jsem nesouhlasil. Jako se stranou myslím. A pak taky to rádio. Měli jsme doma rádio, na kterém šla chytit i Svobodná Evropa. To jsem se dozvěděl tenkrát, když to moje žena, káča pitomá bláznivá, jednou naladila a oni tam začali nahlas povídat. Vyletěl jsem na ní, co blbne, jestli chce, aby nás zavřeli a aby to hned vypnula. Ale rádio jsem z domu nedal, ne. Tak vidíte. Když si to všechno tak zpětně promítnu, můj život byl prodchnutý odbojem. Ostatní byli zbabělci. Snad jedině Zítek, ten, co ho vyhodili z ředitelského postu ze školy a pak snad i seděl za nějaké noviny a když ho pustili, už nikdy nesehnal lepší flek než v kotelně, tak snad s tím si můžu podat ruku jako rovný s rovným, dejme tomu, když přimhouřím obě oči.
Průša byl vždycky ve straně, zůstal tam i po revoluci, zrádce. Hnus. Já sám, když jsem pomohl vybojovat svobodu, jsem se stal katolíkem. Nakoupil jsem spoustu knížek a všelijakých těch věciček, obrázky a svíčky, docela pěkně to máme v bytě rozestavěné. Naučil jsem se tvářit se katolicky a chodíme skoro každý měsíc do kostela. Všechno je vůle boží, tak to často říkám a docela tomu i věřím. Třeba to, že jsem chytil tak skvělý džob. Mám agenturu, hledám lidem práci. Platí to stát, a dobře. Právě proto sem Průša přišel. Boží mlýny melou.
Když jsem řekl tu větu... a co bych to nezopakoval: "Aby bylo jasno, komunistovi já žádnou práci hledat nebudu...," byla v tom taková síla, že jsem slyšel v nebi znít zvony. Já vím, píše se, že všechno v nebi se dělá pro slávu Boha, ale tentokrát si myslím, že to bylo hlavně kvůli mně. Já si vůbec myslím, že je dobře všímat si znamení. Třeba Průša přišel přesně ve dvanáct. A kolik bylo apoštolů? Nebo si vezměte můj datum narození: osmého května, osmého to nic, ale květen je pátý měsíc a když odečteme jedna, tak dostaneme čtyři... a kolik je v Bibli evangelií? Tak vidíte.
Zkrátka jsem Průšu vypakoval a tak nějak jsem musel hodně brzdit pocit triumfu. Bohu by se to nelíbilo. Ale radostně jsem si v kanceláři zpíval. Dostal jsem ho, Průšu, tu kurvu komunistickou toho rudýho chcípáka sprostýho. Mám za to, že když na sobě nedáte nic znát, můžete si myslet cokoliv a není to hřích. Vyšel jsem ven. Moje agentura sídlí v domě na náměstí. Ohlédl jsem se a na římse sedělo asi pět bílých holubů. Zvedli se a začali kroužit ve výšce. Panebože, další znamení. Vzpomněl jsem si na evangelium. Když byl Ježíš pokřtěn, usedl na něj Svatý duch v podobě bílé holubice. A já mám nad sebou holubů pět! Asi mi tím chtějí něco naznačit. Ne, určitě nejsem pětkrát důležitější než Boží syn, určitě ne... no, snažím se, to je pravda. Nějaké znamení to tutově bude.
A pak... pak se mi jeden z těch ptáků vysral na hlavu...
Jaroslav Kuthan
Průšovo neštěstí
Ale jo, něco se stalo, to se pozná. Ukázal jsem na Vaněru véčko a k tomu jsem přidal povinné: "Dvě!" Jenže Průša, sedící naproti mně, řekl: "Já si dneska nedám."
Jaroslav Kuthan
Rodiče a děti, bití a nebití
Bít či nebít? A to je právě to, oč se mi hlava rozbíjí. Jak si věc vlastně stojí, když jde o vztah rodič - dítě a bití nebití? Třeba mi někdo rozsvítí.
Jaroslav Kuthan
Ráje
A Vyšší moc odstřihla poslední dílek z metru, který odměřoval dobu od vyhnání Adama a Evy. "Každému jeho ráj," pravila a odložila nůžky do božského šuplíku.
Jaroslav Kuthan
Značkování
Průšova žena kmitala od rána v kuchyni, ale Průšovi se to tak jako tak nezdálo. Měl dojem, že si až moc často dává pauzy.
Jaroslav Kuthan
Jsem hrdý
Promiňte mi, že užívám tak vzletných slov, ale skutečně se mi srdce dme pýchou, když spatřuji veškeré projevy osobní statečnosti mých spoluobčanů.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejdřív spor o Green Deal. Sliby politiků pak převrátila umělá inteligence
Tématu Green Dealu a jeho možné revize se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Velitelé jsou svině, moji rotu zničili. Ukrajinci hasí průlom v Donbasu
Premium Zatímco Rusové rozšiřují průnik kolem strategicky položeného městečka Očeretyne, Ukrajinci řeší,...
USA a Čína musí být partnery, řekl Si. Blinken mu vyčetl podporu Ruska
Ve vztazích mezi Čínou a Spojenými státy zůstává mnoho problémů. Musí ale být spíše partnery než...
KOMENTÁŘ: Byrokracie s vízy? Přitvrdíme. Jak Česko zařízlo studenty z ciziny
Premium Nenápadná úřední klička zásadně zkomplikovala život zahraničních studentů v Česku. Stát ještě...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.