O mně

11. 02. 2019 9:02:42
Hodinu co hodinu dostávám šanci říct lidem přímo do obličeje, co si o nich myslím. Jinak žiji ve tmě, v tichu, nehýbu se, nemyslím na nic, jen střádám hněv, bolest, znechucení a názory.

A potom se otevře brána, jediná cesta mezi lidi, mou celu zalije oslnivé světlo, vrhnu se ven a žaluji na všechnu špatnost světa. Brána se potom zavře a já utichnu ve tmě a osamění. Až se příště znovu otevře, budu toho mít na srdci ještě víc a všechno to znovu vykřičím do těch lhostejných tváří. A tak to jde stále dokola.

Často vidím nepěkné obrazy. Má cela se otevře a já spatřím muže a ženu, stojí blízko u sebe a křičí. Muž napřáhne ruku a udeří ženu do obličeje. Polekaně uskočím zpět do bezpečí, ale hned zase vyběhnu, nedá mi to. Žena sedí zhroucená na židli, obličej zabořený v dlaních, mezi prsty kape krev. Muž chodí rozčileně kolem stolu. Žena tiše pláče. Jak říkám, nepěkné obrazy vídávám. Je to spíše úleva, když se za mnou vrata opět zavřou a já nevidím a neslyším zlo, které se odehrává tam venku. Potom si tolik přeji, aby příště, až se opět brána rozletí a mne zalije světlo, bylo vše jiné, aby tam venku bylo alespoň trochu útěchy, něčeho dobrého. Mám strach, co zde za hodinu spatřím.

Jsem malá kukačka, sídlím ve starých hodinách, na svět se dívám v odměřených intervalech a skládám si obraz světa, ve kterém lidé žijí, ve kterém musí žít. Jsem jen kukačka v hodinách, nikdo mne neposlouchá, když žaluji a křičím o nespravedlnosti a nelásce. Ukryji se, brána se zavře a kolem mne se rozhostí tma. A já si znovu střádám ještě více bolesti a hněvu.

Ale dost už mých soukromých zpovědí, je za minutu dvanáct, za okamžik se mi rozední a já toho mám tolik na srdci...

Autor: Jaroslav Kuthan | pondělí 11.2.2019 9:02 | karma článku: 12.88 | přečteno: 348x

Další články blogera

Jaroslav Kuthan

Ve školce

Na zahradě, náležející ke školce, se to hemžilo barvami a křikem, málokdo šel nad metr výšky a pět let věku, snad dejme tomu jen učitelka, která stála uprostřed a dohlížela.

9.2.2019 v 21:22 | Karma článku: 19.13 | Přečteno: 476 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Štěňátka pejsátka (básnička... infantilní)

.........................................................................................................................................................

20.1.2019 v 17:25 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 255 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průša dostal roli (povídka)

"Režisér Šebesta je prachobyčejný bídák! A já se táhnu deštivou ulicí jako spráskaný pes!" vykřikl Průša, dívaje se na sebe do zrcadla.

6.1.2019 v 20:05 | Karma článku: 9.56 | Přečteno: 203 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Vojtěch Fišera

Na dlaních

„Skutečná láska se nikdy nevyčerpá, a když se obrátíš k té pravé studni, bude tím štědřejší, čím více z ní budeš pít.“

17.2.2019 v 18:44 | Karma článku: 8.41 | Přečteno: 83 | Diskuse

Filip Vracovský

Únorová rána na cestách

Nedělní malování slovy pro zvané i náhodné kolemjdoucí, zachycené dnes po ránu v otevřené krajině poblíž Plzně...

17.2.2019 v 12:16 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 232 | Diskuse

Marek Trizuljak

Žíhaný chrt jménem panta rhei

povídání, snění, zapomnění, nikdy neloučení, mezi mraky hudba zní, tam kde zdánlivě nic není, řeka laskavých slov o souznění

17.2.2019 v 11:11 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 224 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Tajnosti schované do šuplíku (Nezbývá nežli se smířit)

Někdy se mi srdce sevře, někdy se mi zatají dech, někdy se mi zasteskne, někdy napíšu tajně do šuplíku...

17.2.2019 v 10:41 | Karma článku: 14.01 | Přečteno: 269 | Diskuse

David Snítilý

A co ženy Čárlí ? Zbytky tváře 3

Po Martě přišly další lásky, omyly a zklamání. Bohužel překonat ten měsíc se mi dlouho nedařilo! Co se týká ženských, byl jsem prostě ňouma. No, a když už jsem to nakousl, vím, že samochvála smrdí,ale zůstal jsem jim dodnes.

17.2.2019 v 8:38 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 187 | Diskuse
Počet článků 135 Celková karma 14.31 Průměrná čtenost 556

Jsem jeden z mnoha.

Seznam rubrik

více

Najdete na iDNES.cz