Dobro (povídka)

11. 03. 2019 20:45:32
"Bože můj, co zas!" tohle jsem vykřikl, když na mne Průša začal mávat přes sklo. Já byl na ulici, on seděl v Sedlárně.

Patří to Salačovi, je to bufet a cukrárna dohromady, je tam dlouhý pult, rozdělený přepážkou na dvě poloviny, u jedné dostanete všechno od masa, u té druhé jsou dorty a káva. Pak jsou tu podél prosklené stěny čalouněné lavice a stoly.

Za jedním tedy seděl Průša u talíře se sekanou. O dva stoly dál byl zalezlý nějaký bezdomovec a srkal z misky polévku. Podle toho, co mu viselo ve vousech, to byla dršťková. Já si přisedl k Průšovi.

"Zjistil jsem zajímavou věc!" začal Průša nedočkavě. Vždycky šel hned k věci.

"Víš, co to znamená, když si někdo vezme do opatrování cikánské dítě?"

"Cože?" Tohle musí být další z Průšových hovězích nápadů. Minule mi dokazoval, že tma je čtyřikrát rychlejší než světlo. Ale nenechal mě přemýšlet a pokračoval.

"Nebo když pošleš peníze na charitu? Víš, co to znamená?"

"Já nevím. Dobrý skutek?"

"Hovno!" vykřikl Průša a nějaká postarší dáma, která jedla šlehačku z kafe, zvedla zlobně hlavu. "Žádný dobro, tohle všechno jsou jenom makety, napodobeniny, kočičí zlato, opravdové dobro se z toho stane, až když ho potrestáš!" a vítězně se na mne podíval.

"Průšo, ty jsi fakt hovado!" Mluvil jsem s ním takhle vždycky, nic se ho nedotklo.

"Mám to promyšlené," vykřikl Průša. Toho jsem se bál.

„Vidíš toho bezdomovce? Salač ho sem bere na polívku a dva rohlíky zadarmo, katolík. Jenže o tom každýmu vykládá. Tak uvidíme... hele, hele,“ Průša mne vzrušeně popadl za paži a bradou ukazoval na zarostlého chlapa s dršťkovkou. Ten se napolo postavil a díval se pod sebe na lavici. Salač vycítil něco nezdravého a přišel na kontrolu.

„Ty prase!“ zaburácel a otočil se k nám, jako ke svědkům: „Von se mi tady posral na lavici, dobytek!“ Opravdu to vycítil správně. Bezdomovec si nadělal do kalhot a protože kalhoty bezdomovců nebývají kvalitní, vytekla většina na čalounění.

„A ven! Tady máš útrum, ty dobytku!“ vykřikoval Salač a hnal nešťastníka na ulici.

„Vidíš?“ povídá Průša, „a co zbylo z toho jeho dobra. Posraná lavice. Dobrý člověk je dobrý prostě proto, že je dobrý, nic nad to, nic vedle toho, to věděli už v Číně. Prubnout něčí ušlechtilost, na to nepotřebuješ žádný filozofie, stačí jeden průjem. A Salač se odkopal podle očekávání.“

„Jenže Průšo,“ řekl jsem nedůvěřivě, „jak jsi věděl, že mu ten houmlesák posere sedačku?“

„Když se kácí les, lítají třísky. Dal jsem mu krabičku cigaret, a zatímco si je schovával do kabátu, nasypal jsem mu do polívky projímadlo,“ řekl Průša bez emocí a dodal: „Pocuchalo mu to střeva, ale je to pro dobrou věc. A já věřím, že to je dobrá věc, co dělám. Mám velké plány! Žádný dobrý skutek nezůstane bez trestu, alespoň ne tady ve městě!“

Průša se na mne samolibě díval, hrdý na svou nadprůměrnost a mě jeho pohled rozzuřil. Už kvůli tomu ubožákovi, který přišel o pravidelnou stravu a kalhoty. Ano, byla to zuřivost, která mi vyrazila z mé hlavy do pravé ruky a uvedla ji v pohyb směrem k Průšově bradě.

„Šmejde, hajzle!“ vykřikl jsem zlostně a švihl jsem pěstí. Průša odlétl a rozmázl se na podlaze. Ihned vstal a já se připravil k boji. Jenže Průša se místo útoku držel za bradu a zamyšleně se díval ke stropu. Neustále si mumlal: „Co udělám? Přestanu s tím? Nepřestanu? Přestanu? Nepřestanu...?“

A já téměř současně pochopil, o co tady vlastně jde. No jistě, jestliže je Průša přesvědčený, že dobro se stává dobrem, teprve když je vyzkoušeno trestem, musel nutně otestovat sám sebe. A já v tom dostal úlohu užitečného idiota. Proto mi řekl o své lumpárně s bezdomovcem, věděl, že to nenechám bez trestu, známe se tak dlouho!

Odešel jsem ze Sedlárny a podíval se po náměstí. Město bude žít dál poklidně, lidé dál budou konat běžné činnosti podle programů, usazených ve svých hlavách, dál budou s přesvědčením provádět dobré skutky, ale běda, běda jim, jestli Průšovo dobro, ozkoušené mojí pěstí, je ryzí...

Autor: Jaroslav Kuthan | pondělí 11.3.2019 20:45 | karma článku: 14.69 | přečteno: 430x

Další články blogera

Jaroslav Kuthan

Průšova zlost (minipovídka)

Průša byl s prominutím tak nasraný, jak jsem ho ještě dlouho neviděl. Když někdo vyrábí rakve, měl by podle mne mít větší nadhled než běžný smrtelník. A Průša se výrobou rakví živí.

10.8.2019 v 8:36 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 118 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Mám jasno (básnička )

Debilní perex, fakt debilní perex, kdy musíte namastit nesmyslný počet znaků do úvodu, kdo tohle vymyslel a proč...

8.8.2019 v 20:26 | Karma článku: 13.71 | Přečteno: 199 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Spokojení (povídka (dlouhá (hodně)))

Spokojenost – o to tady běží, pánové. Za tím jdeme, to je náš prvotní cíl. Mít svou židli, svůj stůl a svůj příběh. Postavili jsme si svůj dům, vykachlíčkovali koupelnu a do garáže zaparkovali své auto.

15.7.2019 v 8:30 | Karma článku: 12.39 | Přečteno: 279 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Praví chlapi...

Copak silných a rozhodných chlapů tady máme celé hromady. Přijde to až líto, že takový hrdina vždycky nějaký nešvar o pár minut prošvihne a proto nemůže razantně zasáhnout.

24.5.2019 v 9:45 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 720 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Zdeněk Pokorný

Opravdu to chceme ?

Jsem rád ,že jsme členy EU ,že i u nás začala demokracie a udělám vše proto ,aby tomu zůstalo .A i když mi je smutno ,že společnost rozdělena ,že poslouchá populisty.

18.9.2019 v 9:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Jiří Strádal

Kdo to má pořád snášet? (povídka)

"Hezký den a nashledanou, paní inženýrko!" "Hezký den," odpověděla recepčnímu a protáhla se otáčecími dveřmi. Hezký den, pomyslela si, když se octla venku před firmou. Uff. To tedy byl hezký den...

18.9.2019 v 6:41 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 173 | Diskuse

Milan Vít

O Jarušce

'Déja-vu' - pocit opakovaného děje. U mě už 'déžaví' na druhou. Proč? Protože již potřetí začínám povídku stejně: hraním piškvorek online (na počítači). A to nejsem gambler. Jsou dny, týdny i měsíce, kdy mě hrát nenapadne...

18.9.2019 v 5:36 | Karma článku: 3.89 | Přečteno: 96 | Diskuse

Jiří Turner

Hárá pes (Vl)Asta

Doufám, že se tento blog k Vlastimilovi Harapesovi nedostane, a pokud by se to snad náhodou stalo, nebude to vnímat jako nactiutrhání. Konečně není v tomto příběhu nic proti němu a vlastně vůbec nic proti nikomu.

15.9.2019 v 9:07 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 242 | Diskuse

Jan Šik

Muž, co mu lhala žena, která pořád ťukala do mobilu

Lež je podvodem na druhém. Slizká a podlá slova, která se mnozí pokouší omlouvat, kvůli svému špatnému svědomí. Je těžké nedat nic najevo, když člověk ví, že ten druhý lže.

14.9.2019 v 18:00 | Karma článku: 24.02 | Přečteno: 1755 | Diskuse
Počet článků 148 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 526

Jsem jeden z mnoha.

Seznam rubrik

více

Najdete na iDNES.cz