Mrazivé věci budoucí... (povídka)

25. 03. 2019 9:32:34
Stojím s Průšou na nástupišti, jelikož čekám na svou ženu, která přijede vlakem. Což není ani náznakem námět na povídku, každou chvíli někdo čeká s Průšou nebo s někým úplně jiným na svoji nebo úplně jinou manželku.

Co stojí za pozornost, je fakt, že podle řádu přijíždí rychlík ve čtrnáct třicet pět a my přišli v patnáct padesát. A úplně v klidu, dvě minuty po našem příchodu hlásila trouba, že zpožděný rychlík už brzy přijede do stanice.

Když jsme se včera s Průšou domlouvali, že zítra půjdeme vyzvednou mou milou choť, Průša podotkl: "Klidně můžeme vyrazit o..." na vteřinu se zamyslel a pokračoval: "...o sedmdesát minut později." A já nediskutoval, protože Průša tyhle věci fakt dovede. Před půl rokem na něj spadl sloup s vedením, takže ho jednak praštil ten sloup a jednak elektrika. Od té doby dovede říkat věci dopředu.

Začalo to už tehdy, když jsem ho vezl po dálnici z nemocnice. Najednou mi říká: "Na příštím exitu vyjeď."

A já na to: "Co blbneš, tam je to o deset kilometrů delší a přes vesnice!"

A Průša úplně samozřejmě povídá: "Jenže když pojedeš dál, tak se dostaneš do řetězový bouračky a já se nehodlám vracet tam, odkud mě dneska pustili."

Zasmál jsem se a říkám: "Jo, dobrý. Takže jedeme dál, že jo..."

A Průša na to monotónně: "Na příštím exitu vyjeď."

Já zase: "Přestaň blbnout, nezajedu si kvůli tvojí srandě!"

Průša zase stejně monotónně: "Jenže když pojedeš dál, tak se dostaneš do řetězový bouračky a já se kvůli tobě nevrátím do nemocnice."

A já mu povídám: "Bujná fantazie nebo vtipná kaše, což? Jedu rovně!"

A Průša zase: "Jenže když pojedeš dál..."

"Jo, tak jo, hlavně už nemel!" zařval jsem vztekle a na příštím exitu jsem opravdu odbočil.

"Tak spokojenej? Není nad to kochat se krajinou...," pravil jsem jízlivě.

No a potom jsem viděl vrtulník s křížem a v dálce slyšel spoustu sirén. A později jsem četl o řetězové bouračce. Ještě si pamatuji ten mráz v zádech. To se ví, že jsem od té doby Průšu začal sledovat a mockrát jsem byl svědkem toho, jak tak nějak skoro mimochodem předpověděl přesně co se stane. Tu čtrnáct dní, tu týden, tady zase hoďku dopředu. Shodné bylo, že měl vždycky pravdu.

Takže to zpoždění rychlíku jsem vzal na vědomí s plnou důvěrou. Průša nezklamal, dráhy také ne. České dráhy jsou nejspolehlivější na světě, když tlampač řekne, že vlak bude mít sedmdesát minut zpoždění, tak je prostě mít bude, na to se cestující může spolehnout. Ale my jsme to věděli dopředu.

Rychlík vjíždí do stanice a brzdí. Těším se na svou milou ženu. Támhle vystupuje, stoupli jsme si šikovně. Jenže s Průšou se něco stane. Najednou se na mne zadívá, potom nade mne, pak zase na mne. Zasměju se a přimhouřím spiklenecky oko. Průša nereaguje. Ale přeci nenechám ženu čekat.

Pokročím ke dveřím, manželka sestupuje po schůdkách, Průša mne o krok předběhne, manželka se na nás usměje. Průša jí vážně podává ruku a řekne zachmuřeně:

"Upřímnou soustrast..."

Autor: Jaroslav Kuthan | pondělí 25.3.2019 9:32 | karma článku: 13.72 | přečteno: 352x

Další články blogera

Jaroslav Kuthan

Průšova zlost (minipovídka)

Průša byl s prominutím tak nasraný, jak jsem ho ještě dlouho neviděl. Když někdo vyrábí rakve, měl by podle mne mít větší nadhled než běžný smrtelník. A Průša se výrobou rakví živí.

10.8.2019 v 8:36 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 118 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Mám jasno (básnička )

Debilní perex, fakt debilní perex, kdy musíte namastit nesmyslný počet znaků do úvodu, kdo tohle vymyslel a proč...

8.8.2019 v 20:26 | Karma článku: 13.71 | Přečteno: 199 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Spokojení (povídka (dlouhá (hodně)))

Spokojenost – o to tady běží, pánové. Za tím jdeme, to je náš prvotní cíl. Mít svou židli, svůj stůl a svůj příběh. Postavili jsme si svůj dům, vykachlíčkovali koupelnu a do garáže zaparkovali své auto.

15.7.2019 v 8:30 | Karma článku: 12.39 | Přečteno: 279 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Praví chlapi...

Copak silných a rozhodných chlapů tady máme celé hromady. Přijde to až líto, že takový hrdina vždycky nějaký nešvar o pár minut prošvihne a proto nemůže razantně zasáhnout.

24.5.2019 v 9:45 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 720 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Strádal

Kdo to má pořád snášet? (povídka)

"Hezký den a nashledanou, paní inženýrko!" "Hezký den," odpověděla recepčnímu a protáhla se otáčecími dveřmi. Hezký den, pomyslela si, když se octla venku před firmou. Uff. To tedy byl hezký den...

18.9.2019 v 6:41 | Karma článku: 7.37 | Přečteno: 150 | Diskuse

Milan Vít

O Jarušce

'Déja-vu' - pocit opakovaného děje. U mě už 'déžaví' na druhou. Proč? Protože již potřetí začínám povídku stejně: hraním piškvorek online (na počítači). A to nejsem gambler. Jsou dny, týdny i měsíce, kdy mě hrát nenapadne...

18.9.2019 v 5:36 | Karma článku: 3.89 | Přečteno: 90 | Diskuse

Jiří Turner

Hárá pes (Vl)Asta

Doufám, že se tento blog k Vlastimilovi Harapesovi nedostane, a pokud by se to snad náhodou stalo, nebude to vnímat jako nactiutrhání. Konečně není v tomto příběhu nic proti němu a vlastně vůbec nic proti nikomu.

15.9.2019 v 9:07 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 242 | Diskuse

Jan Šik

Muž, co mu lhala žena, která pořád ťukala do mobilu

Lež je podvodem na druhém. Slizká a podlá slova, která se mnozí pokouší omlouvat, kvůli svému špatnému svědomí. Je těžké nedat nic najevo, když člověk ví, že ten druhý lže.

14.9.2019 v 18:00 | Karma článku: 24.02 | Přečteno: 1754 | Diskuse

Luboš Vermach

Tak takoví Češi nám tady kradou

Povzdechne si mnohý vídeňský obchodník, když zjistí, že mu něco chybí a zároveň si vzpomene, že krám navštívil mladík hovořící povědomou hatmatilkou. Přesně to se stalo jednou před Vánoci v tamním vyhlášeném zlatnictví.

14.9.2019 v 16:59 | Karma článku: 19.71 | Přečteno: 1651 |
Počet článků 148 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 526

Jsem jeden z mnoha.

Seznam rubrik

více

Najdete na iDNES.cz