Principy zůstávají
Aktuár brojí proti Rousseauovi, vede prázdné řeči, vzdělaný Věk mu věcně oponuje. Pak musí odejít a aktuár má pocit, že tím se on stává vítězem.
A potom přijde nečekaný moment. Laštovička se ho zeptá: "A proč on je vlastně ten Rousseau zakázaný?" A je po náladě. Aktuár sice dovede vést nicneříkající hovory, ale dostane-li nečekanou otázku, ukáže se prázdno v jeho hlavě. Samozřejmě takoví lidé si umí poradit v každé situaci. Takže Laštovička dostal energickou odpověď: "Vám je to snad přeci jasné, Herr Laštovička!" Stačilo, aktuár mohl dál hrát svou komedii o nějakém vědění.
Podle mne je to geniální scéna, protože názorně demonstruje princip, který fungoval tehdy a úplně stejně i dnes. Čteme velké myslitele (blogové), kteří blahosklonně oslovují cizí lidi křestním jménem a lehce znuděni tou samozřejmostí, odsuzují nejrůznější nepravosti. A stejně jako v dobách F. L. Věka, i dnes ten princip zůstává nezměněn, najednou dostanou nečekanou otázku, žádost, aby zdůvodnili nějaké své bohorovné tvrzení.
Kolik jen se tady naskýtá možností! Respondent může odpovědět, čerpaje ze svých znalostí, které získal poctivým studiem, může čerpat ze svých zkušeností a praxe. Klobouk dolů, všechna čest, velký respekt.
Může si dát pauzu, to je výhoda internetových diskusí, a bleskově hledat informace, aby byl schopen odpovědět. Prostě hned v hlavě odpověď nenašel. Proč ne, nikdo neví všechno, sice to trochu shazuje sebejistotu, se kterou se ve svém blogu vyjadřoval, ale jsme lidi, že jo...
No a pak nastupují ti různí "aktuárové", kteří na vaši otázku prostě neodpoví, jednak nemají v hlavě skoro nic, dále jsou líní si informace dohledat a je také možné, že věří tomu, že to nějak vyšumí. A tak na věcnou otázku odpoví něco ve smyslu: "Není čas ztrácet čas."
Když je vyjádřena s touto infantilní reakcí nespokojenost, popřou, že něco takového pochází od nich. Když je jim připomenuto, že je to doložitelné, všechno smažou. A je jisté, že to budou dělat i nadále, budou se vykrucovat, budou mlžit, budou utíkat, ale neodpoví. Ale vždy, opakuji, vždy budou mít po ruce výmluvu.
Opět si vybavuji Herr aktuára, rozvaleného na hodpodské židli, samolibě se usmívajícího, s prázdnou hlavou a vypouštějícího zasvěcené fráze. Technikou jsme dobu národního obrození daleko předstihli, ale některé principy - třeba zrovna princip nečekané otázky - zůstávají prakticky v nezměněné podobě.
Jaroslav Kuthan
Průšovo neštěstí
Ale jo, něco se stalo, to se pozná. Ukázal jsem na Vaněru véčko a k tomu jsem přidal povinné: "Dvě!" Jenže Průša, sedící naproti mně, řekl: "Já si dneska nedám."
Jaroslav Kuthan
Rodiče a děti, bití a nebití
Bít či nebít? A to je právě to, oč se mi hlava rozbíjí. Jak si věc vlastně stojí, když jde o vztah rodič - dítě a bití nebití? Třeba mi někdo rozsvítí.
Jaroslav Kuthan
Ráje
A Vyšší moc odstřihla poslední dílek z metru, který odměřoval dobu od vyhnání Adama a Evy. "Každému jeho ráj," pravila a odložila nůžky do božského šuplíku.
Jaroslav Kuthan
Značkování
Průšova žena kmitala od rána v kuchyni, ale Průšovi se to tak jako tak nezdálo. Měl dojem, že si až moc často dává pauzy.
Jaroslav Kuthan
Jsem hrdý
Promiňte mi, že užívám tak vzletných slov, ale skutečně se mi srdce dme pýchou, když spatřuji veškeré projevy osobní statečnosti mých spoluobčanů.
Jaroslav Kuthan
Manželské drama
Nebyl jsem u toho schválně, ani jsem schválně neposlouchal, taky ty moje dojmy nebyly vůbec úmyslné. Jenže Průša odpovídal své ženě na její hlasitá obvinění a nešlo utéct.
Jaroslav Kuthan
Čtení apokryfů
A byl pláč a nářek, a bylo velké soužení po Zemi, kdy matky si rvaly vlasy a otcové zamlkle hleděli do dálky, oči jejich se leskly, tváře zbrázděné zármutkem.
Jaroslav Kuthan
Nekonečno orgasmů
A to nepřeháním, mé orgasmy se blíží nekonečnu a já sama jsem teď ležatá osmička. Ležím a shora na mě buší zadnicí Tim nebo Mike, teď nevím...
Jaroslav Kuthan
Lovím na Tinderu
Nedaří se to. Nemůžu přijít na to proč, ale nedaří se to. Už ani nevím, kolikátým rokem lovím na Tinderu, je to moje noční můra, je ve mně zaháčkovaný, nepustí mne. Kdybych věděla, kde dělám chybu, kdybych...
Jaroslav Kuthan
Svatý Vintíř a šumavské buchty
Že prý svatý Vintíř, patron Šumavy, patří minulosti, kamsi do dob sklářů a vorařů, houby! Jako před staletími, i teď dbá o šumavské kopce, aby se v nich neděly nepravosti. Jeho metody jsou mnohdy drsné, ale vedené dobrým oumyslem.
Jaroslav Kuthan
Varování pro řidiče
Nuceně zde zastoupím dopravní zpravodajství a podávám varování před doslova apokalypsou v Českých Budějovicích, konkrétně z ulice Branišovská, přímo u jihočeské univerzity.
Jaroslav Kuthan
Úlomek z Průšova života
A řeknu vám, že největší energii spotřebuju na to, abych Průšovi uvěřil, že to s tím svým velikášstvím myslí vážně.
Jaroslav Kuthan
Vždyť o mně nic nevíte!
Ani mne tak nepobouřila zpráva v našem místním občasníku, že Průša na autobusáku osahával osmdesátiletou ženu, bývalou prostitutku, která se tím podle plátku dnes už neživí, jako dodatek, že prý z přihlížejících nikdo nezasáhl.
Jaroslav Kuthan
Jeden hotel na Šumavě (povídka)
Nedaleko Horské Kvildy je malý hotel a před ním už čtvrt století kouří jeho vedoucí Václav Bednář. Správně řečeno, on tam nekouří to čtvrt století bez přestávky, prokládá to prací.
Jaroslav Kuthan
Zápisky věrného
Dne dvacátého prvního května mi manželka sdělila, že tentokrát pojedu na chatu sám, protože tento víkend mají velký pracovní trénink, podařilo se sehnat tři špičkové lektory, kterým něco odpadlo a tak se to musí využít.
Jaroslav Kuthan
Pustili ho
Když jsem po delší době zase spatřil Průšu, řekl mi jako první toto: "Tak už mě pustili." "A sakra," řekl jsem mu na to, protože to byla vážná věc, hodně vážná.
Jaroslav Kuthan
Naše vrstvy
Malá úvaha, maximálně na dvě hodiny vašeho času. Jedna paní blogerová, kterou nebudu jmenovat, zveřejnila blog o poezii a musím říct, že tenhle tah se paní Ortové povedl.
Jaroslav Kuthan
Průšovo pozdní odpoledne
Těžko říct, jestli je Průša hypochondr, spíš to vypadá, že ano, ale říznutý radikálním přesvědčením, že doktory je potřeba hlídat a kritizovat. A pod vlivem takového radikalismu je Průšova společnost nudná až otravná.
Jaroslav Kuthan
Sonda do hlubin duše jedné ženské
Celé se to sběhlo u pokladny v Bauhau... (nedokončeno, abych nedělal reklamu). Já tam dotlačil vozík plný polystyrenu a čekal, až na mne přijde řada.
Jaroslav Kuthan
Rozhovor s Průšou
Na rovinu říkám, že by tenhle rozhovor s Průšou neproběhl, kdyby mu hned u baráku nepostavili dálnici. Ale tohle bylo tak zajímavý, že jsem za ním musel zajít a vyptat se.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |