Hanka, Tonča, ale hlavně Růža

Hanka a Tonča mne zajímaly jen do té vteřiny, než se v diskusi objevila Růža. Ona se tedy asi nejmenuje Růža, vlastně jsem si ani nezapamatoval, jestli to byla ona nebo on. Ale nějak jsem si tu osobu pojmenovat musel, takže Růža. A tuhle Růžu jsem si zamiloval na první komentář.

To vám bylo takhle: diskuse se slibně rozvíjela, vše probíhalo zcela v souladu… no prostě v souladu, Hanka a Tonča byly prohlášeny za, tuším, krávy, hloupé slepice, pitomé naivky… nějaký sabotér se mezi tyto nejlepší z nejlepších našich spoluobčanů pokusil vklínit a napsal jim, že by se snad třeba mohli vyjadřovat trochu slušněji. No a právě tehdy se objevila Růža a odpověděla: „A to jim máme postavit slavobránu?“

Ten její komentář mě nadchl. Potkat tvora, který takto uvažuje, je svým způsobem rarita. Růža dovede buď nadávat nebo stavět slavobrány. Buď vás k smrti miluje nebo vás nenávidí. Buď je nymfomanka nebo stoprocentně frigidní. Dvoubodové myšlení, buď a nebo. Zbytečno nastínit něco mezi, Růža zná jen jedničky a nuly. Zamiloval jsem si tuhle Růžu, Růžu anonymní, Růžu binární…