V uličkách OBI

Bude se dnes v tom OBI hodně nakupovat, takže si určitě vezmu ten velký vozík, co hodně unese. A to už Terezička zajásá, až se jí rouška zatřepe, protože se povozí.

Mně to nevadí a ona si sedne dopředu. Jedeme hlavním koridorem směrem k cementům a tvárnicím. Jenom ten její zvyk chytat za jízdy kolemstojící předměty mi trochu leze na nervy. Třeba hned zkraje tam byla krásná hranice ze sanitárních silikonů, mohla tam stát dodnes, jenže Terezička vystrčila ruku a jak jsme jeli, vzala jednu spodní flašku sebou. Nějak to pak přestalo držet rovnováhu a hranice se zřítila.

Zahnul jsem rychle mezi obklady a dlažby, beztak jsem se tam chtěl už dávno podívat. Na šikmých platech tam byly srovnané různé vzorky, Terezičce se líbila jedna do červena, jako naschvál o ni bylo opřených asi patnáct dalších, co se dá dělat, šlo to všechno s rachotem k zemi. Zahnul jsem bez zdržování do další uličky, tam co byly vysoké sloupy Ytongů, já se zrovna díval úplně nahoru na polystyreny, budu zateplovat, víte, a tak periferně cítím, že vozík nějak drhne, tak co, jsem chlap, zabral jsem, jenže to nedrhnul vozík, jen Terezička se zrovna držela nejspodnější tvárnice, tak se celá paleta vysypala do uličky, Ytongy patnácky na maděru, zahnul jsem do oddělení řeziva.

Byly tam přesně ty hranoly, co už dlouho sháním, tak jsem počítal, kolik by mě stálo dvanáct kusů deset na deset a pak slyším zase další rachot, zřítily se tam střešní latě, nějak jsem si nevšiml, že Terezička zase natáhla ručku. Zahnul jsem mezi kamna a roury, to se ví, že za chvíli byla podlaha plná plechu, ty její ručičky musí pořád za něco chytat. Už jsem skoro neměl kam jet, všude za námi uklízel personál zbořené zboží, naštěstí neměl nikdo podezření a nechali nás v klidu jezdit. Dostali jsme se ještě do barev a laků, tam popadaly nějaké Duluxy a Jupoly, jen asi sedmnáct plechovek a osm kýblů, většina se při pádu ani neotevřela, ale přeci jen jsme zahnuli do zahrádkářů.

Terezičce se kytičky líbí, tak si za jízdy chtěla utrhnout větvičku, ale ty dnešní kytky drží jako čert, šlo to dolů i s květináčem, vlastně jich šla dolů většina, ale některé se ani nerozbily. Zahnuli jsme k pokladnám.

Tam poblíž stála paní z prodejny a rozdávala nějakou propagaci, a jak jsme jeli kolem, Terezička ji chytla za sukni a paní měla najednou krásný, dlouhý nohy bez sukně. Ale fakt krásný, takový se jen tak nevidí. I teď jsem zahnul, ale už bez Terezičky...