Vždyť o mně nic nevíte!

Ani mne tak nepobouřila zpráva v našem místním občasníku, že Průša na autobusáku osahával osmdesátiletou ženu, bývalou prostitutku, která se tím podle plátku dnes už neživí, jako dodatek, že prý z přihlížejících nikdo nezasáhl.

Protože tohle mohl autor dávno vědět, že nikdo z našeho maloměsta nemá nejmenší chuť cokoliv Průšovi vytknout. Není to ze strachu, tohle má úplně jiný důvod.

Bývaly doby, kdy občané neváhali a konali. Jako když si tenkrát Průša stoupl na náměstí na kašnu, spustil si kalhoty ke kolenům a chcal do vody. A to si tam kolem hrála spousta dětí! A on do té kašny před dětmi chcal. A tehdy ho pár lidí napomenulo, ať nechčije aspoň před těmi děckama a že tohle může dělat jenom prase.  

A Průša spustil: "Co vy o mně víte, že mě takhle soudíte? Vždyť vy mě vůbec neznáte, nevíte  o mně nic, nevíte jak žiju, co mám rád, co mě zajímá. Ale máte jasno, že vám není hanba!" A tak pokračoval asi dvě a půl hodiny, kalhoty stále spuštěné.

Když za pár týdnů rozmazával psí lejna po lavičkách v parku, bylo to to samý... vytkli mu to a on zase dvě hodiny řval, že ho neznají, že o něm nic neví a soudí a že hned mají jasno a fuj a hanba.

Došlo to tak daleko, že Průšu už raději nikdo zdejší nenapomínal, lepší si ušetřit jeho řvaní, že jo...

Ale zpět k té osmdesátileté prostitutce - nevytkli mu to osahávání, ale přeci jen někdo zavolal městskou policii. Tak si ho dva strážníci odvedli na stanici.  

Pak jsem se dozvěděl, že mu dali podepsat protokol a Průša se zařekl, že podepíše jen pod podmínkou, že oni podepíšou prohlášení, že o něm nic neví, ani jak žije a co ho zajímá že neví, a že jenom soudí a mají hned jasno a že třikrát hanba jim!

Jestli to měšťáci podepsali nevím...